Příběhy 20. století – Agent Vian
00:00:27-Během celého období
normalizace měla
00:00:29československá Státní bezpečnost
00:00:32několik desítek tisíc
tajných spolupracovníků.
00:00:35Každý rok jich aktivně
působilo několik tisíc.
00:00:39Většinou nebyli nasazeni
přímo proti disidentům,
00:00:43jak se občas traduje,
nýbrž donášeli na kolegy
00:00:45z továrny, podniku,
ze sportovního oddílu.
00:00:49-Dáte si kávu?
00:00:51-Kafe ne, já…
kafe ani moc nepiju.
00:00:54Kvůli tomu jste mě nepozval, ne?
00:00:57-Málokterý z nich se stal
spolupracovníkem dobrovolně.
00:01:00V tom smyslu,
že by se StB sám nabídl.
00:01:03Mnozí však spolupracovali ochotně
a za svou činnost pobírali peníze.
00:01:08Pro udržování pořádku
v totalitním státě měli agenti StB
00:01:12značný význam. Mj. pomáhali
udržovat ve společnosti atmosféru
00:01:17strachu a vzájemné nedůvěry.
00:01:24-Jsem z takovýho napůl tuctovýho,
napůl netuctovýho prostředí,
00:01:29střední vrstva, maloměsto,
sever Čech.
00:01:32Máma dělala úřednici,
otec byl do konce 60. let důstojník
00:01:36Československé lidové armády.
00:01:39Byl to pilot a pracoval v Žatci
na letišti.
00:01:47Na začátku sedmdesátých let
musel odejít z armády,
00:01:52protože při těch prověrkách
neprošel z mnoha důvodů,
00:01:56takže se stal dělníkem.
00:02:03-Můj táta byl námořní kapitán,
což pro mě znamenalo,
00:02:06že jsem dětství strávil do 14 let
často na moři, odplul si.
00:02:09Já si nejvíc pamatuju
cukrovou třtinu.
00:02:12Byla toho plná loď
a jezdily v tom bagry.
00:02:15Hlavně si na to vzpomínám,
když si teď kupuji ten sáček
00:02:18tříděného cukru za občas
překvapivé peníze,
00:02:20tak si vybavím tu loď plnou toho.
00:02:22Je 200 metrů dlouhá
a je až po krk nasypaná
00:02:25třtinovým cukrem.
00:02:27-Četl jsem hodně,
jezdil jsem na letní tábory,
00:02:30takže jsem byl hodně venku.
00:02:32Bydleli jsme v podměstí,
to znamená, že já jsem mohl chodit
00:02:35do takový romantický krajiny
u řeky, u Ohře,
00:02:37že jsem plaval hodně.
Začal jsem hrát na kytaru.
00:02:40-Na gymplu jsme
tak jako trošku rebelovali.
00:02:43Nosil jsem nějaký lesácký uniformy.
00:02:45A ten „hipísáckej“ kříž jsem nosil
a vypadal jsem
00:02:47naprosto šíleně samozřejmě.
A psal jsem zároveň básničky.
00:02:50Já jsem byl rozervanej,
takže taková ta klasika.
00:02:53Drsný pankáč,
zároveň romantik.
00:02:55Ale taky jsem byl svazák,
taky jsem chodil na ty 1. máje,
00:02:58taky jsme měli ty brigády nesmyslný
a jezdili jsme na chmely.
00:03:14-Mám moc pěkný vzpomínky,
myslím že důležitý,
00:03:18a že mě to v životě nasměrovalo
a něco to se mnou udělalo.
00:03:22Byly to překvapivě
pionýrský tábory.
00:03:25Jezdil jsem každý rok od gymplu
na to stejný místo jako vedoucí.
00:03:30A s partou lidí jsme tam jezdili,
když se dalo i během roku,
00:03:34na takový čundry,
00:03:37protože to bylo fakt
hluboko v lesích.
00:03:40Hodně to ve mně zůstalo.
00:03:42-Mě rodiče vlastně drželi
v takovým tom vakuu bezpečí
00:03:45mého a bezpečí jejich.
00:03:47To znamená,
že jsem neměl rodiče,
00:03:49kteří mi říkali,
že tady je něco špatně,
00:03:52ale ať to neříkám ve škole.
00:03:54Oni radši neříkali nic,
abych to někde neprokecnul,
00:03:56takže já jsem strašně dlouho byl
v takovým naivním světě,
00:03:59že to není zas tak úplně špatný.
00:04:01-Mám pocit,
že rodiče měli nějakou domluvu,
00:04:04že mě od toho budou držet daleko.
00:04:06Vzpomínám si na situaci,
to jsem byl buď v tanečních,
00:04:09nebo tak něco okolo toho,
což znamená začátek střední školy.
00:04:14Seděl jsem v hospodě
a tam nějakej chlapík, nádražák,
00:04:18s dlouhýma vlasama,
mi poprvý řekl o tom,
00:04:21že existoval Palach.
To jméno jsem slyšel poprvý.
00:04:24A myslím, že víc takových věcí
jsem objevoval později,
00:04:28než třeba i bych měl.
00:04:31Já jsem vůbec neznal underground,
nevěděl jsem vůbec,
00:04:35že jsou nějaký Plastici.
00:04:40Měl jsem pocit vrcholnýho
jako protistátního textařství
00:04:44z Mertovejch
nebo Nohavicovejch textů.
00:04:50-Šel jsem na peďák do Ústí.
00:04:53Čeština byla v aprobaci
buď s dějepisem,
00:04:55a nebo s občanskou naukou.
00:04:57A šel jsem na přijímačky
na češtinu a občanku.
00:05:00-Já jsem furt něco říkal
rodičům o žurnalistice.
00:05:03Ale největší šance byla
pravděpodobně dostat se na pajďák.
00:05:10-Asi mi vůbec,
stejně jako mým spolužákům z kruhu,
00:05:12nedocházelo,
do čeho jdu.
00:05:14Fakt mi nepřišlo na mysl
nic jinýho, než že jsem si říkal,
00:05:17že to nějak vošulím,
nějak to bokem půjde.
00:05:19Jenomže to asi trošku
vystihuje poznámka,
00:05:22kterou říkal občas někdo
v hospodách, můj kamarád,
00:05:25který říkal: „Jasně, my těm hajzlům
ukážem, ale nejdřív dostudujem.“
00:05:29Většina lidí to takhle měla,
že jim jednou ukáže,
00:05:32nebo někde něco blábolili.
00:05:34-Způsob jednání zkrátka
se studentama byl hroznej.
00:05:38Jezdili jsme na chmel,
kde nás vedli
00:05:42neustále přiopilí učitelé,
kteří ale zároveň na nás řvali.
00:05:52Čím si byli asi nejistější,
čím na ně bylo tlačeno
00:05:57z různých míst, o to hůř se to
potom projevovalo navenek.
00:06:01To znamená,
že ta škola…
00:06:04Prostě poznáte místo,
které nemá dobrou energii.
00:06:08A té tam bylo setsakra hodně,
té nedobré energie.
00:06:13-Jirka je spolužák z kruhu,
tak jsme 4 roky prožili spolu
00:06:18jako kamarádi,
kteří spolu bydleli na koleji.
00:06:21Takže to byl takový nejužší vztah,
dá se říct.
00:06:24Chodili jsme do hospody,
pařili jsme, říkali jsme si,
00:06:28jak je to v prdeli.
00:06:30V hospodách jsme hráli na kytaru,
prostě tak, jak se žilo na vejšce.
00:06:33Byli jsme ten úzký kruh, řekněme,
čtyřech pěti kluků,
00:06:36co drželi pospolu
a nějak to přežívali.
00:06:45My jsme prostě s Jirkou sedli
do vlaku a jeli jsme do Prahy.
00:06:49A toho 8. prosince 1987
00:06:52jsme se šli na Kampu jenom podívat.
00:06:57-My jsme tušili,
že se tady asi něco bude dít,
00:07:01že to není povolená akce.
00:07:04SKANDOVÁNÍ
00:07:06-DEJTE MÍRU ŠANCI!
DEJTE MÍRU ŠANCI!
00:07:09-Pane prezidente,
žádáme okamžitou likvidaci
00:07:14všech jaderných zbraní
na našem území.
00:07:17Žádáme okamžitý odchod
sovětských vojsk z území ČSSR.
00:07:22Žádáme okamžité propuštění
všech nespravedlivě vězněných.
00:07:26KŘIK
00:07:28-Ty lidi začli skandovat,
00:07:30ti policajti byli trošku ráznější
a rozháněli je.
00:07:36-Když jsme odcházeli,
00:07:38tak se z toho nějakým způsobem
stal průvod.
00:07:41V jednu chvíli jsme šli
přes Jiráskův most.
00:07:43A tam došlo k tomu,
že oni jednu stranu zavřeli
00:07:46a tím Jiráskovým mostem
projížděly dvě avie,
00:07:49z těch okýnek jenom koukaly
ruce s obuškama.
00:07:51Ty avie pomalu jely
a ti policajti v těch aviích
00:07:54mlátili lidi po hlavě
z těch okýnek.
00:07:57Tam byla s náma taková úžasná
holka, která měla fialový řasy,
00:08:01dodneška si to pamatuju.
Fakt byla nádherná.
00:08:04A právě ten policajt
ji taky málem přetáh‘.
00:08:07Snažili jsme se nějak zmizet,
protože jsme fakt měli už strach.
00:08:10A šli jsme s Jirkou
na to nádraží Střed,
00:08:13kde jsme si mysleli,
že nám pojede nějaký vlak.
00:08:16A šli jsme do čekárny.
00:08:18-Tak jsme si o tom povídali
na tý Masaryčce,
00:08:20fakt jako naivně a hloupě.
00:08:23-Chlapík, takovej sympatickej,
si tam četl knížku.
00:08:25Čtyřicátník, padesátník, nevím.
Ten se zvedl, po chvilce odešel.
00:08:30Za chvilku přišel policajt,
šel přímo k nám a řekl:
00:08:32″Vy jste byli na Kampě, že jo?“
00:08:34-Chtěl od nás občanky.
Tak jsme mu je dali.
00:08:37-První otázka byla:
„Už jste někdy dostali přes držku?“
00:08:39Tak já jsem jenom koukal,
ještě jsem se furt nějak neprobíral
00:08:42z toho všeho. Jirka mu říkal:
„Jo,“ tak jsem čekal,
00:08:45že mu ji rovnou flákne,
ale nic nenastalo.
00:08:47-A ten nám řekl,
že nás vyhoděj ze školy.
00:08:51My jsme jeli vlakem
do Ústí na kolej,
00:08:54byli jsme z toho vedle.
00:08:57Snažili jsme se zapomenout na to,
že budeme mít průšvih.
00:09:03-Někdy koncem prosince k rodičům
přišel policajt
00:09:07a přinesl předvolání na výslech,
který bylo 31. prosince dopoledne.
00:09:12Já jsem jednatřicátýho
napochodoval
00:09:15do Kaštanové ulice v Děčíně.
00:09:17A tam jsem seděl chlapík
pak jsem teda pochopil,
00:09:20že přijel z Prahy
speciálně kvůli mně.
00:09:22A bylo to jasný:
00:09:25″Vy jste byli na Kampě a popište
mi, co se tam odehrávalo.“
00:09:29A já si to tenkrát ještě
perfektně pamatoval,
00:09:32ale zároveň jsem věděl,
že oni to taky naprosto přesně
00:09:35vědí, jak to bylo.
Takže jsem mu popisoval,
00:09:38že jsme tam přišli,
kam jsme šli,
00:09:40kde nás lustrovali,
jak jsme chodili.
00:09:42A tím to skončilo.
00:09:44Žádný další ani výhružky,
jako že vyletím ze školy,
00:09:47žádná hrozba, krom toho,
že to byl hnusnej, strašně dlouhej,
00:09:51vyčerpávající výslech,
- prosince,
00:09:54načasování neskutečný,
tak tam nic nebylo.
00:09:58-Nabízel vám tady ten vyšetřovatel
spolupráci s StB?
00:10:01-Ne ne.
Nic takovýho tam nebylo.
00:10:03Netuším, proč mě ne,
ale…
00:10:06nevím.
00:10:10Já měl nějakou tendenci
ho varovat,
00:10:13že něco takovýho proběhlo.
00:10:15Jenže v té době byla jenom
pevná linka, kterou jsem neměl.
00:10:18Číslo jsem žádný neměl,
ani domů k rodičům,
00:10:21což mi nepřišlo dobrý.
00:10:23A nebo poslat koresponďák
nebo dopis,
00:10:25což mi přišlo úplně pitomý.
00:10:27Takže jsem mu ani neřek’,
že jsem byl na výslechu,
00:10:30nebo že se něco dělo.
00:10:32-Jedním ze základních předpokladů
pro svědomitou a efektivní činnost
00:10:36orgánů Sboru národní bezpečnosti
je zkoumání a poznání příčin
00:10:39a podmínek trestné činnosti
za socialismu a stanovení
00:10:42účinných postupů boje
s trestnou činností.
00:10:45Závažným úkolem je zavádění
takových účinných opatření,
00:10:48která by odvedla případné pachatele
od asociální základny
00:10:52jejich trestné činnosti.
00:10:55-Hned začátkem ledna přišlo
předvolání na policii na výslech,
00:10:59který vedl chlápek v civilu,
a celý to chtěl podrobně
00:11:03všechno popsat.
00:11:05Takže já jsem kličkoval,
říkal jsem mu, že mám rád hudbu,
00:11:08že jsem tam jel kvůli hudbě.
00:11:10Že jsem tam nejel kvůli tomu,
že bych chtěl protestovat
00:11:13proti zřízení a takhle.
Potom přišlo další předvolání.
00:11:16Tam už byli dva,
rovnou to na mě vysolil,
00:11:18že se třeba snadno může stát,
že příští týden
00:11:21už nepůjdu do školy.
00:11:23Začli na mě tlačit, s tím,
že se tomu můžu snadno vyhnout.
00:11:26Chtěli,
abych jim podepsal nějaký papír.
00:11:28Takže jsem jim ho podepsal,
a to bylo ono.
00:11:31Tohle byl papír o spolupráci.
00:11:34Vím, že jsem si zkrátka tenkrát
řekl, že to uhraju.
00:11:37-Podle archivních materiálů
se Jiří Imlauf stal
00:11:40tajným spolupracovníkem
Státní bezpečnosti
00:11:43s krycím jménem Vian
- května 1988.
00:11:46Předtím měl jako kandidát
tajné spolupráce splnit úkol.
00:11:51Nahrát na magnetofon
jakousi řeč redaktora Mladého světa
00:11:55Romana Lipšíka.
00:11:57-To jméno si pamatuju,
Roman Lipšík.
00:12:00Vím, že měl v Ústí ty pořady.
Tady tu konkrétní věc ne.
00:12:03-Nevybavujete si,
jestli proběhlo něco,
00:12:05jestli jste šel něco natočit?
00:12:07-Rozhodně… rozhodně mám pocit,
že ne.
00:12:11-Proč měl člověk takový obavy
z toho vyhazovu ze školy?
00:12:15-To je jeden z důvodů,
proč jsem sem jel.
00:12:19To je fakt dobrý, že to natáčíte,
protože teď to vypadá
00:12:22tak strašně nepochopitelně.
Jak je možný,
00:12:26že to člověk udělá kvůli tomu,
aby mohl někde studovat?
00:12:29Navíc na blbý škole, že jo.
00:12:31A je to takovej mix,
mozaika nejrůznějších vlivů.
00:12:35Rodiče chtěli,
aby už rodina byla v klidu a čistá,
00:12:39když to ten otec takhle odnesl.
Plus některý povahový rysy, moje.
00:12:44Plus to, že jsem se nedostal
na vejšku, jak jsem chtěl.
00:12:48A ten pocit,
že bych měl bejt na vysoký škole.
00:12:51Tohle všechno se spojilo dohromady.
00:12:54V nějakou fakt jako úchylnou
závislost na tom skutečně
00:12:58tu školu dodělat.
00:13:01-On mi říkal,
že se snažil jim nic neříct
00:13:04a že šel snad ještě
na druhý výslech.
00:13:07Ale víc jsme to neřešili.
Ani nevím proč?
00:13:10Možná jsme se oba báli to otvírat
a dál jsme to nerozebírali.
00:13:14Že bychom si sedli
a u piva si řekli:
00:13:17″Hele, co ty, co já.“
00:13:20Já za sebe jsem se snažil
zapomenout ne na tu věc,
00:13:22která se stala,
na tu nezapomenu nikdy,
00:13:25ale na ten výslech.
Takový to utíkání,
00:13:28člověk na to nemyslí,
tak třeba to nebude.
00:13:32-Buď byl Petr silnější, nebo…
nebo po něm nešli tak zostra.
00:13:37Kdo ví.
00:13:39-Aby se nežádoucí činnosti
mládeže dalo včas zabránit,
00:13:43musí být podchycovány
veškeré informace
00:13:46o různých rádoby kulturních akcích,
při kterých vystupují
00:13:50různé amatérské hudební skupiny,
jejichž vlastní tvorba je
00:13:54protispolečenská nebo pochybná.
00:13:57Za důležité informace je nutno
pokládat složení hudebních skupin,
00:14:02jména organizátorů
a účastníků ze vzdálených míst.
00:14:07-Říkalo se, že v každým kruhu
je nějaký informátor.
00:14:10Ale já jsem, upřímně řečeno,
měl zato,
00:14:13že to je nějaká z těch nadšených
studentek té občanky.
00:14:15Mě by ani ve snu nenapadlo,
že to je někdo z těch kluků,
00:14:18s kterejma…
Z nás čtyř prostě.
00:14:21Rychlý šípy to prostě nemůžou bejt,
že jo. Ani ve snu.
00:14:24To byl paradox tý doby,
že jsme odjížděli
00:14:27vždycky někam zapařit
co nejvíc na periférii města.
00:14:30Nahoru v Ústí nad Labem je Větruše.
00:14:33A tam jsme pařili,
protože jsme měli tušení,
00:14:36že tam nahoru se za náma
ti policajti nevyškrábou.
00:14:39Oni byli všude,
vždycky člověk měl pocit,
00:14:42že někde se zjeví fízl
a něco bude chtít, občanky apod.
00:14:45Nebo že se bude hrát Kryl
a oni přijdou fízlovat.
00:14:48Tam ty holky s náma nebyly,
00:14:50takže tam jsme měli zato,
že jsme v bezpečí.
00:14:52-Byl jsem několikrát
v tý jejich vyšetřovně,
00:14:54případně s tím hodným
jsem šel do hospody.
00:14:57A tam jsem seděl u piva s ním
a on se se mnou
00:14:59jakoby nevázaně bavil:
„Co tady ten František?
00:15:02My víme,
že byl na Palachově tejdnu.
00:15:04A on o tom mluvil někde,
jako v hospodě v Ústí?
00:15:07A s kým se o tom bavil?“
Já jsem odpověděl:
00:15:10″Já už nevím, ale možná,
že se bavil tam s tím a tamtím.
00:15:13Ale jestli tam byl,
tak to vám nemůžu říct.“
00:15:16Asi ze mě toho tolik nedostali
zkrátka. Už mě nezastrašovali.
00:15:21Tady s tím byli spokojeni nějak.
00:15:34-A peníze vám žádný nenabízeli,
nebo nedávali?
00:15:37-Musím říct, že jo.
Dali mi dvakrát nějaký prachy.
00:15:40Asi tři stovky.
00:15:46Věděl jsem, že to jsou hnusáci,
že to je zlo, že to je špatný.
00:15:50Brát si prachy od takovýchhle lidí
je špatný.
00:15:54Ale já jsem asi ty dva roky
fakt žil
00:15:57v nějakým jako James Bondovi
naruby, protože jsem měl pocit,
00:16:01že dělám špatně, říkal jsem si,
že si to určitě jednou vyžeru.
00:16:06Teď to přežiju,
pokusím se to přečkat
00:16:10v tý kůži svý tehdejší.
00:16:12Ocitnout se teď,
tak je to pro mě
00:16:16vůbec nemyslitelný.
00:16:18Takže věta vzít si od estébáka
prachy, je příšerná,
00:16:22to je konec světa.
To je úplnej konec světa teďka.
00:16:26A já jsem si je tenkrát vzal.
00:16:30-To přátelství s Jiřím Imlaufem,
takový asi dost blízký,
00:16:34jak jste ho popsal předtím,
to pak pokračovalo dál na té škole?
00:16:39-Pokračovalo dál.
Přátelství, kamarádství…
00:16:42Nás bylo víc, jak jsem říkal,
nebyl to jeden,
00:16:45jako že bychom byli
nerozlučná dvojice.
00:16:47Bydleli jsme spolu na koleji,
takže jsme zažívali všechno.
00:16:49Zažívali jsme ty holky,
ty průsery ve škole,
00:16:52kdy on nevstával,
protože den předtím zapařil
00:16:55a nejde na ten seminář.
00:16:57A ty zamilovanosti,
který když se člověk do toho
00:17:01ještě opije, tak to jsou už takový
soukromější věci.
00:17:04Kdy zachraňujete kamaráda,
který se chce utopit v umyvadle,
00:17:07protože je nešťastně zamilovanej.
00:17:10-Asi jsem nebyl úplně normální.
Myslím, že jsem dost pil tenkrát.
00:17:14Myslím, že byly chvíle,
kdy jsem nechtěl bejt s lidma.
00:17:19Určitě nějaká jizva
už tenkrát ve mně vznikala.
00:17:22Přišla doba předrevoluční,
věděl jsem,
00:17:26že tohle není v pořádku.
00:17:29A vím,
že jsem kolikrát řekl klukům,
00:17:32kdyby mě někdo volal,
že tam nejsem, nebo jsem pryč.
00:17:36Myslím,
že po Palachovu týdnu ’89, leden,
00:17:40se mi přestali ozývat.
00:17:43Protože jsem se kamarádil
s lidma,
00:17:46kteří potom revoluci vzali do ruky,
tak strašně snadno
00:17:51a lehce jsem stál s nima
a bavili jsme se, kdo co a kam.
00:17:59A já jsem z toho vycouval,
protože jsem tam viděl
00:18:03svý kamarády,
kteří mluví k těm studentům.
00:18:07Věděl jsem,
že tady to mám za sebou,
00:18:10i když už to bylo půl roku,
co jsem se na to snažil zapomínat.
00:18:14HUDBA
00:18:26Pamatujete si
na první půlku 90. let.
00:18:30To byla snaha dohnat,
co jsme ztratili.
00:18:33Rozhodně 1. půlku 90. let
jako bych si na to ani nevzpomněl.
00:18:42UKÁZKA
00:19:06Pak se mi to připomnělo naplno
a úplně fakt drsně,
00:19:10drasticky a hodně nahlas,
s Láďou Drápalem, s Lábusem.
00:19:19Protože jsme se znali,
on to netušil,
00:19:22pak najednou mi přišel
e-mail od něj, že to teď zjistil.
00:19:26Byl otřesenej,
úplně v hajzlu.
00:19:30A to se mnou zamávalo
úplně strašně.
00:19:34On to bral tak, že mi nevyčítá,
že jsem se…
00:19:38posral – to se hodí někdy,
ne, sprostý slovo?
00:19:44Ale že jsem mu to neřek’.
00:19:47Řek‘ jsem to pak lidem,
se kterýma jsem se vídal.
00:19:50Pak jsem žil nějakou delší dobu
s tím, že teď je to na mně,
00:19:55svět, doba a lidi mají
svých starostí dost a myslím,
00:19:59že není nutný to rozebírat
nějak dopodrobna.
00:20:07Ty lidi, kteří to maj’ vědět,
to věděj.
00:20:10-Já jsem si v jednom okamžiku řekl,
že si prověřím kámoše
00:20:14na Cibulkových seznamech,
jestli něco nenajdu.
00:20:18A našel jsem.
00:20:24Překvápko.
00:20:26A vlastně jsem vzal ten odkaz,
kde to bylo úplně jasný,
00:20:30a tenkrát jsem ho Jirkovi
poslal mailem.
00:20:33A přišla mi esemeska od Jirky,
že jasně, že si to někdy řeknem.
00:20:36A dál jsem to neventiloval,
nechal jsem si to pro sebe.
00:20:40-Byly ty informace od vás,
nebo pro někoho,
00:20:43že byste to věděl,
nějakej důsledek?
00:20:46-Vím,
že nikoho z tý školy nevyhodili.
00:20:50A i ten chlapík,
který je nejvíc na mě naštvanej,
00:20:53který… asi ho taky skřípli
a šli po něm, tak mám pocit,
00:20:58že nikoho nevyhodili ze školy.
Nikdo neměl tady ty problémy.
00:21:07-Můžeme se teď ještě podívat
na ty papíry spolu?
00:21:10-Ano.
-Jo? Tak jo.
00:21:14-Teda nevím jaký, ale…
-Já vám to hned ukážu.
00:21:19Já si tam sednu k vám.
-Ano.
00:21:28Jasně.
00:21:30-Mně jde o to.
Tohle to je z toho spisu.
00:21:33Je to složka vlastnoručních zpráv.
00:21:36Podle toho,
jak je vedenej ten spis,
00:21:39by to měly být zprávy,
který jste vy vypracovával
00:21:42a podával.
Je to možný?
00:21:45-Rozhodně jsem nevypracovával nic.
00:21:48Nevypracovával.
Toto slovo se vůbec nehodí.
00:21:52On si mě zavolal,
nebo mi volal na tu kolej,
00:21:55jak jsem vyprávěl,
a během rozhovoru
00:21:57nějak se mě vyptával.
00:22:00Furt něco chtěl vědět,
ale nic jsem nepsal, rozhodně ne.
00:22:04-Říkal jste si někdy,
protože ten počátek
00:22:07toho příběhu je takový,
že tam jste na tom vlastně stejně?
00:22:12Říkal jste si někdy,
že jste měl kliku třeba?
00:22:15-Jo, říkal.
00:22:17Jak jsem říkal už předtím,
že jsem možná měl kliku,
00:22:19že to na mě nezkusili.
00:22:22Možná kdyby to na mě zkusili,
a na Jirku ne,
00:22:24tak možná já budu agent.
00:22:26Nebudu tady tvrdit,
že mám naprosto jasný,
00:22:29že bych tenkrát jim řekl táhněte.
00:22:48-Takováhle věc může pro člověka
na celý život znamenat to,
00:22:53že ho může pohánět
jako velký memento.
00:22:57Nebo něco… něco,
00:23:03s čím se dá bejt
a co vás nezažene se jít upít,
00:23:07nebo…
00:23:09nebo zalízt,
nebo se stát podivínem.
00:23:13Mí kamarádi mě maj rádi,
takže když mě chtějí,
00:23:16ono to fakt probíhá úplně
v jiným režimu teďka,
00:23:20tak na mě zařvou od baru:
00:23:23″Hele, Viane, co si dáš?“
Nebo něco takovýho.
00:23:27Je to hrozný, nemám to rád,
ale já jim to odpouštím.
00:23:31Vymyslel to pravděpodobně
jeden z nich.
00:23:34Protože jsem si tenkrát vyndaval
věci na stůl z tašky,
00:23:38nebo jsem ji měl v podpaží,
já už nevím,
00:23:42a četl jsem „Pěnu dní“.
00:23:47-Měli jste někdy příležitost
to spolu pořádně probrat?
00:23:51Bavit se o tom?
00:23:53-Ne. Nikdy jsme se k tomu
pořádně nedostali.
00:23:56Mě mrzí,
že mi to Jirka neřek’.
00:23:58Nemyslím snad v tý době,
za těch komoušů, to se nedivím.
00:24:01I když taky byly ty názory,
že to měl říct jiným. Prostě říct:
00:24:05″Hele, vyměk‘ jsem, podepsal
jsem to, tak, kluci, bacha na mě.
00:24:09Já jsem to podepsal
a musím občas dávat hlášení.“
00:24:12Mě mrzí jenom,
že mi to neřek’ dřív,
00:24:14než jsem to zjistil.
00:24:16A že mi to nějak nevysvětlil,
až už když jsem to zjistil.
00:24:20Že neměl potřebu to vysvětlit
nebo nějak říct.
00:24:22-Je to už skoro třicet let,
je to pro vás pořád živá věc,
00:24:26bolestivá?
-No jasně, že je.
00:24:36Hm, možná víc,
než by člověk čekal.
00:24:44Protože ty emoce tam jsou nakonec.
00:24:50Jenomže líto může být člověku
celé té doby vlastně.
00:24:54To nemá smysl.
00:24:58ZPĚV
00:25:00-Viděl jsi někdy něco
takovýho jako já-á-á?
00:25:08Něco takovýho jako já-á-á?
00:25:15U Tannhauserovy brány,
00:25:18tam jsem stá-á-ál,
00:25:23na zadní palubě snu
v noci jse-e-e-m.
00:25:35SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská
© Česká televize, 2016
