Máš oči hnědý hluboký jak hlína
na podzim když se pole obrací
Po ránu kalhotky a jemná vůně klína
(a rána šedý už nikdo neproklíná)
touha a bolest dva staří dobráci
Máš oči jemný hlubší než je voda
do které klesá smutná postava
smrtelně bledý rád se tomu poddá
Devátou vlnou sbohem dostává
Máš oči temný hluboký jak moře
na podzim vítr když se tiše ztrácí
Ve vlnách brázdy nikdo nevyoře
mlčení tvé už nikdo nevyvrací
Máš oči hnědý bolestný jak touha
zoufale držela se – jeho a při životě
Tak krátký rok a cesta je tak dlouhá
poslední tetování a nůž schovaný v botě
