„Běžim! Kreju! Běžim! Kreju! Běžim! Kreju!…“
No, do – sakra, co to je, v neděli na louce za divný zvuky? Tak jsem se šel podívat. Tý jo. Čtyři z tanku bez psa pobíhali po louce jak střelený prase a lehali si a zase se zvedali a k tomu hulákali jak ožralej hasič. Co blbnou, magoři? Těší se na vojnu? A proč řvou „Běžim!“, když to všichni kolem viděj? A co to před čim krejou? Tak jsem šel blíž a to tuhle budoucí elitní jednotku málem zničilo v zárodku. Jak ti vojáčci trénovali „být ve střehu“, vůbec si nevšimli, že stojím za nima, a když zase chtěl jeden zařvat „Běžim“, řekl jsem nahlas „Dobrý den!“ Všichni sebou trhli, jeden si lehnul, druhej pustil flintu a třetí vyjeknul. A ani jeden nekryl ty pičo.
