Někdy si představuju jaký to bylo
Držel jsem se vší silou
Snažil se vzpříčit
Zaseknout
Prostě nikam nejít
Ale matka řekla že už toho bylo dost
Navíc jsme tě stejně nechtěli
Byla to vlastně nehoda že seš tady
A tak jsem do toho vlítnul
Celej opatlanej
Mokrej jak čerstvě ošukaná holka
Jenom jsem asi jinak voněl
Nasraná sestra mě drhnula pod studenou vodou
Já řval
A chtěl zpátky
Nebo možná celý to zrušit
Vždyť to by se hodilo i rodičům
Ale tohle prý ne
To už nejde
Nasraná sestra mě drhnula pod studenou vodou
A hulákala směrem k lůžku aniž by otočila hlavu
Jak se to bude jmenovat?!
Pak vatovou tyčinkou namočenou v genciánové violeti
Na stehno napsala mi jméno
Já řval a chtěl zpátky
Zamotala mě do bílého a odvezla pryč
Aby si matka mohla odpočinout
Někde tam se narodila moje samota
Pak moje děti
Díváš se a divíš od první chvíle
Aby žena mohla spát
Vezmeš si malýho k sobě do postele
Chytne ti prst a zlomí ti srdce
Otočí životem
Od půl druhé v noci do rána spí
Ty se bojíš
Bojíš usnout vedle něj
Je tak strašně maličkej!
A ráno otevře hluboký oči
Dívá se
A dívá se tak celé ty roky potom
Má to v sobě
A za dva roky
Zase od první chvíle
Díváš a divíš se úplně stejně
Vezmeš ho do náručí
Zahledí se na tebe a srdce se rozlomí úplně
Krev mé krve a oči máte stejné
Jako moře
Malej spí u mámy
Ty sám
Starší přijde až ráno s babičkou
Která ho namazala krémem tak že když prší kapky odskakují zpátky do nebe
Ježiš mami! Jo je prosinec ale tohle je trochu moc
Oba v prosinci viď
Duben lásky čas
Nebo tak něco
Bylo to nádherný
Budu si říkat
Ve všem tom zoufalství a smutku a samotě
Kdyby jen tohle
Kdybych fakt jen tohle nechal jako stopu
Tak jsem strašně rád že jste mě nakonec vytáhli ven
