To je pořád nějaké:
Město jinak
Zažít Město
Město sobě
Žijte městem…
přitom u nás na periferii
než se venku ochladí
to funguje samo:
po sociálních dávkách – pár dávek chlast domácí násilí rušení nočního klidu nehlučná rvačka řev v parku posezení v rohu baráku a veselo a zpěv s harmonikou rádio v okně do tří do rána,
o prázdninách téměř každý víkend u Vietnamců v hospodě cikánská svatba do časného rána nádherná muzika, zpěv a holky, černá kočka bílý kocour ale spát musíš ve dne někde jinde,
zhruba ob jednu svatbu davová rvačka a zásah Policie, jednou zásahovka sanitka na každý svatbě more přece musej bejt kudly,
a během běžných dnů, kdy neprší a není zima, malé gangy a osamocení sběrači, život na ulici, dítě v prachu a dospělí bez peněz,
místo domovních zvonků klakson aut anebo řev Gábino vodevři nebo Martinooo,
ale nakonec, přes to všechno, tohle je život, ne nějaká sterilní vilová čtvrť, lepší adresa, nebo satelitní městečko, které už dávno nevysílá…
More, žijeme jen jednou more.
