Budu psát, dokud neumřu, pronesl dramaticky chlápek a dál se díval z okna do dáli, jen k mizernému hereckému výkonu přidal prsty, prohrabující se prošedivělou přerostlou bradkou. Vypadám s těmi vousy možná jako blbec, napadlo ho zničehonic a úplně mu to zkazilo scénu. A k tomu ještě ráno ta posraná marmeláda u snídaně, musím příště říct matce, ať mi nedává ty tekoucí. Kdybych si toho v poslední chvíli nevšiml, začnou mě venku obletovat mouchy jak ještě teplý psí hovno uprostřed trávníku a léta. Ach jo kurva, už úplně vzdal shakespearovskou pózu a začal se zase tvářit normálně. Proč bys umíral, ty vole, řekla holka, která si toho s láskyplným úšklebkem všimla a dál si lakovala nehty na nohou. Seděla na kraji postele, malá ňadra kreslila stíny na zdi a její úplně přirozená nahota chlápkovi tak trochu vyrazila dech, stejně jako poprvé, stejně jako pořád. Proč bys umíral, miláčku, a to „miláčku“ protáhla jako kočka záda, protože z toho a podobně přetažených a komických oslovení si legraci dělali pořád. Občas, když to vyšlo a potkali se v kavárně, hráli spolu hru. A holce to šlo tak dobře, že si chlápek občas říkal, že to možná jednou tak bude mít, protože prachy si umí vydělat už teď, tak jen najít a dobře vybrat samce. A při tom se chlápek lehce otřásl, ne z představy, že mu jednou holka zmizí, ale z náhle zjeveného obrazu toho úplně klasicky příšerného života, který se předem vyrýsuje tím, co se má a co se sluší a co se očekává v tvém postavení, a kdy vyhrává to, co se spočítá a co tak nějak všem kolem – na první pohled – zatím vychází. A to chlápek holce teda kurva nepřál, byť jinak jí samozřejmě přál jen to nejlepší, i kdyby to mělo znamenat, že mu holka jednou řekne goodbye, nebo adiós, au revoir nebo snad proboha i auf wiedersehen. Teď si ale představoval ta občasná setkání a sezení (představy jejich ležení vynechal, protože v hotelovém pokoji číslo devět čpěl odlakovač na nehty a bylo mu z toho smradu trochu divně), a promítal si vytrčený malíček dívčí ruky držící šálek s amerikánem a jejich až příliš hlasitou debatu, jakým letadlem z Frankfurtu tedy na ten Barbados poletí, kdo dneska umyje a jaké auto a jestli odpoledne pojedou kabrioletem, když holka bude mít po fitku a masáži a kadeřníkovi nové vlasy a jako pět tisíc není zas tolik, ale proč je vyhodit během pár minut, že jo. Občas se do toho tak zabrali, že si při odchodu, kdy hlasitě zdravili okolo sedící přinasrané ženy za pultem a ženy na mateřské a ženy opuštěné a ženy opravdu ale opravdu opravdové kamarádky (tu znám, její manžel píchá tu její kámošku, řekl tiše chlápek), takže někdy se do toho hraní tak vložili, že si občas nebyli jistí, jestli to byla hra, nebo jestli z nich prostě na chvíli nebyli čistokrevní pitomci.

Proč bys umíral, ty vole, řekla znova holka. Protože jsi unavený miláčku? Nebo protože večer sníš až příliš čokolády a srdce si řekne, tohle je fakt až moc dolce vita a přestane ti bušit o žebra? Nebo… protáhla hlas, pofoukala nehty na nohou, mezi prsty měla vatičky a mezi dívčími prsy úzký čůrek potu, nebo proto, že jsi o něco starší? A zasmála se a skočila po chlápkovi a vzápětí řekla a kurvafix, protože nezavřený lak se zvrhl a pokropil prostěradlo. Ale co, je červenej, zasmála se, když skvrnky drbala papírovými kapesníky, budou si myslet, že jsem byla panna. To jo, ty a panna, zareagoval chlápek až příliš bezmyšlenkovitě, a aby to nechtěně dorazil, vzápětí mu to došlo a začal se napůl jako a napůl doopravdy omlouvat. Takže úplně nahá holka seděla na posteli, v ruce držela štos zmuchlaných kapesníků, vypadalo to, jak kdyby zachraňovala krev z nosu a proti ní chlápek, který úplně zapomněl, že chce psát, dokud neumře… a už chvíli potom si zase úplně normálně a hezky a lehce povídali a smáli se, a chlápek zase moc mluvil, ale holka říkala, že to nevadí, a jedli a pili a vyprávěli si historky a úplně pitomé vtipy a plánovali a těšili se, kam spolu pojedou nebo poletí, až to zase holce vyjde.

A pak to nevyšlo.

Budu psát, dokud neumřu, řekl si tiše chlápek a dál se díval z okna – tam někde daleko všichni ti, tak blízcí, ztracení – a přitom v srdci navždycky.