Zkusila bych zase přijet třeba ve středu, řekla holka. Ve středu, pomyslel si chlápek, ty seš pořád ve středu, holka, akorát to nevíš. Všechno se točí kolem tebe. Usmál se: Ve středu? To by bylo fajn. Fajn? položila holka na to slovo takový důraz, až jí vypadlo z pusy a pláclo sebou na prostěradlo. Ach jo, povzdechl si chlápek, takže kromě všech těch skvrn a skvrnek tady už máme i nápis. FAJN. Tady by mělo být růžovou bavlnkou vyšitý FUCK a LOVE a ne FAJN, vždyť to je úplně neuvěřitelný. Je, podívala se na něj holka. A co s tím teda budeš dělat? Budu prát, no. Budeš prát chlapáku? zasmála se holka. Pračka bude prát, ty to do ní akorát tak strčíš… zarazila se, zasmála se, pak řekla, ne to je trapný, pak se ušklíbla a nadechla se: Hele, přepnu, jo, ještě jsi mi neřekl o té holce, jak jsi říkal, že to byla jedna z těch kdysi dávno přede mnou, úplný pravěk, ještě nebyly mobily, chodil jsi do telefonní budky uprostřed parčíku, posílal jí korespondeňáky… koresponďáky… opravil holku chlápek, koresponďáky. Neříkal, no. Někdy řeknu. Teď nemám chuť. A to já mám chuť pořád! šeptla holka. Haha, ještě tišeji řekl chlápek. To já taky. A no tak teda? a holka sebou plácla na prostěradlo, takže zakryla většinu skvrnek a skvrn, jen zpod levého boku vykukovalo a mrskalo sebou jak chycená mnohonožka růžově zářivé slovo FAJN. Takže? protáhla holka, ale už si dávala pozor, aby udržela jazyk za zuby a všechna slova v puse – ale otázka zní pořád stejně – co s tím teda budeš dělat? A nemyslím prostěradlo, nic takovýho, myslím to, že je úplně neuvěřitelný. Nevím, vydechl chlápek. Vždyť jsme spolu byli nejvíc tři dny. Třeba se čtvrtý den budeme vzájemně chtít zabít. To je moc brzy, poznamenala holka. Počítala bych tak do devíti třeba? Ježiš, čtvrtý den, to byl jen takový obrat – devátý den bys mě chtěla zabít třeba proto, že bychom někam letěli nebo pluli nebo nevím co a ztroskotali a ty bys měla hlad, a tak bys mě chtěla… tebe? vyprskla holka, no to bych se najedla. Vždyť jsi hubenej jak… a chlápka, který přes rok chodí do posilky a fitka a džymu to nějak nasralo, a tak povídá, no za to z tebe, to by bylo, z tebe by to bylo… ale nemohl najít vtipný slova a jak se v koktání pokoušel něco vymyslet, protože prostě chytrý a vtipný vždycky a za každou cenu, podíval se na holku, která stěží zadržovala smích až vyprskla: Ze mě samý libový, že jo, libový jak frajeři, co mě chtěli sbalit, když jsem ráno šla z vody, cachtala jsem se v tom zářivým bleděmodrým moři, plavky na opáleným těle bílý jak písek na dně, mokrý vlasy a nejen ty a… Líbilo se Ti to? zeptala se pak holka. Jo, řekl chlápek: Bylo to příjemný.
