„Hele, tady je něco černýho na tom skle?!“
„To je tma…“
Někdy jak v tunelu. Mariánský příkop, milovaný moře hlubší než nekonečný hvězdný nebe. Sevřený srdce, tma před očima – a už žádný signál. To světlo na konci nebo hladina zespoda jsou jen odlesky vzpomínek.
