Jitrocel

Žena si suší jitrocel
na všechny čerstvé rány
Já vždycky byl spíš na ocel
když jsou dny rozesraný

Někde se vaří mandragora
a někde stydnou touhy
A někdo čeká na magora
až padne vedle strouhy

Žena si suší jitrocel
na všechna časná rána
Já vždycky byl víc na ocel
co zvoní jako hrana

—

A zdánlivě bez souvislosti:

Modry Petr2019-10-23T23:22:14+02:00