Vlaky dneska skřípou jak tvoje zuby ze spaní, miláčku.
Neříkej mi kurva miláčku, nesnáším to. Neříkám ti kurva miláčku, říkám ti jen miláčku, a jestli jsi kurva, tak já jsem děvkař jak… Ty vole ty seš děvkař, i kdybych já byla panna… Neříkej to! Jedna moje holka věřila a od tý doby říkám leda tak kurva ježiš, ale žádná panna Marie a podobný. Věřila? No věřit může, jen doufám že nechodila do kostela, černoprdelníci a jejich anální choutky mě děsej od doby co mě děda zatáhnul za kostel. No ty vole. No jo, ale to už jsem to přece říkala. Skoro každou druhou moji kámošku vochmatával nebo rovnou vojel strejda nebo panučitel nebo farář, nebo … hele stačí, měl to bejt hezkej večer a zase to de do píči. No tak mi kurva neříkej miláčku. A jak ti jako mám říkat? Kotě? Jo, to tě zabiju rovnou. To nech těm debilkám, co choděj do fitka a jejich načesaný dementi si tam v šatně dýlujou anabolika. Oukej, tak začnem znova. Jako tenhle večer, nebo celej vztah…? Ty vole di do píči fak. No tak jako já bych šel, ale potřebuju tvůj písemnej souhlas, sem teď někde čet. Ty vole… Jo, to já jsem. Kdo jinej by taky s tebou… Hajzle! Jau! Jau jau ouvej, ty vole ty seš fakt fňukna chlap. Koplas mě do koulí ty blbko. Aha, sorry, to sem nechtěla. A dobrý, pude to? Jde ně mě chuť… No mě asi na chvíli přešla. Jo? A co říkáš na tohle… hmmm… a na tohle…
Vlaky dneska skřípou jak ta stará postel po babičce, miláčku.
