léto
vedro pod nízkým stropem se převaluje
jak mlíko pomalu nalitý do čaje
zas pozorovat mraky …
ale kdo by probůh teď pil čaj
kdo by se oblíkal když jde spát
má zvlhlý záda hned
po prvním přerývaném nadechnutí
a stejně mi řekne
půjčíš mi triko?
stydím se no
a pak doopravdy zrůžoví
údivem v mých očích
stydí se?
po téhle noci?!
ale vzpomenu si
když mi nesla kafe ke stolku v rohu
kde pozoruji neviděn
v tichosti přivřených očí
kde mažu sám sebe
pečlivě
jako když špičkou jazyka vybarvuje nebe
když tiše nese horkou kávu ke studenému stolku
krystalky cukru v koutcích
vychutnává si všechno přece
pak se zeptá – dáte si ještě něco?
a moje mlčení rozbije tu každodenní hru
buď na lidi milá
Pánbůh ti oplatí
Pánbůh na mě sere matko
dělám co můžu abych se nemusela kurvit
ale zase byl by klid
a prachy
a moje mlčení
tak chcete něco?! ostřeji
i pohledem
a pak
to jste vy? jste to vy?
jak je to dlouho…
končím v devět
a pak mi řekne
půjčíš mi triko?
a vklouzne do něj hladce a lehce
jako předtím
bez pitomých otázek
jsi zdravej
bereš něco
můžu do tebe
nebo jak
jen řekne
půjčíš mi triko?
ty jo námořnický!
ráno se probudí
svlíkne se přitiskne
stůj ještě nevstávej
a tak nevidí
všechny ty proužky
někdo ti přes noc vytetoval
vypadáš jak
nevím
jsou takový gazely třeba
ty jejich oči
a pak vstane a zakopne pohledem o zrcadlo
ty vole
co to je
ještě spím ne
ty vole
to bude průser
on mě zabije
jen se dívám
mlčím
a zapomínám tě
tak ani ty nejsi doopravdy sama
