šlápl jsem na psa ježiš promiň!
až pak mi došlo že je dávno mrtvej
kde se tu vzalo zmuchlaný hedvábný černý tílko
zvyky těžký jak železná košile
dřou do krve když si nedáš pozor
soused zezdola chodí ven každý ráno
a brumlá si pro sebe
jednou mě pozdravil německy
naštěstí už je podzim a šetříme a netopíme
nějak dlouho neotvírá povídá paní co je tu za domácí
měli bychom asi
naštěstí už je podzim a není horko
jinak by už dávno smrděl
takhle jen trochu víc vyschnul
bude dobře hořet napadlo mě a ani jsem se nezastyděl
ostatně jednou jsme se ožrali
já tenkrát
sám sebe nenáviděl co jsem udělal a hlavně neudělal
dolů po schodech jen rukou po zábradlí
jak bych se zoufale držel tvojí
z otevřených oken horký letní vzduch bzukot smích a vlaky
mě mrazilo
cokoliv abych přežil
dveře se otevřely jako kdyby čekal
koukl a povídá ty potřebuješ
přes držku
holku
nebo panáka
a tak jsme se ožrali
sousedce jsem poblil kytky na balkóně
on to vzal na sebe
bylo strašně srandovní jak se na něj vždycky nasraně zatvářila
těch pár zbývajících měsíců
než
nějak dlouho neotvírá
měli bychom asi
usmál jsem se
vždyť to on mi říkal
když se zabiješ jen urychlíš čas
ale to neuděláš
vždyť nevíš co bude příští vteřinu
usmál se
a jednu mi natáhnul až mi cvakly zuby
teď máš důvod! a zas něco cejtíš viď
můžeš brečet to já taky když mi umřela
ale dojímat se sám nad sebou kurva fakt ne
svět není kulatej má ostrý rohy
a někdy se zamotáš v těch uličkách a stínech
najednou ti je přes padesát
i když na to nevypadáš
cos udělal co ne a co už nestihneš
kamaráde začínáme kecat
možná už pár hodin meleme pitomosti
to ten námořnickej rum
končíme a běž a tady máš na cestu
a dal mi starou pistoli s vybroušeným číslem
ani se neptej
devítka no jasně
ale já už ji nebudu potřebovat
cejtím to
a já se usmál a přičichnul k černýmu železu
no já už taky ne
a jak jsme na sebe chvíli mlčky koukali povídá
tak jo
du spát běž taky a dávej na sebe
a hlavně
hlavně víš co že jo
no jasně
řekl jsem a pomalu šel nahoru