Koukal jsem tuhle z okna, naproti dělaj novou dlažbu, aby se chlapci a chlapi nepřerazili cestou k výčepu, nebo na hajzlik. Jeslti zase budou řvát ve dvě ráno pod oknama, přerazim je já. No jo, levná hříčka. Je z Číny, tak co.
A jak se tak dívám a probouzím, slyším dvě ženský na rohu: „Tak pani, máme tu jaro, co? No jo, no jo, ale nohy mě bolej jak v zimě. Ale prosim vás, dyť žádná zima nebyla. No jo, no jo, ale nohy mě bolej jako kdyby byla. Ale tak si jenom dojděte do parku, já tam taky chodim s Kikinou, tam si sednu… No jo, no jo, ale já musim umejt vokna a jak nemůžu na ty nohy… Tak prosim vás, proč tedy mejete okna? Když nemůžete na nohy? No, je jaro, a je vidět a já mám ty vokna po zimě… víte jak je to tady všechno špinavý… Ježišmarjá pani, tak se na ty vokna vyprdněte, vždyť si něco uděláte… No jo, no jo, ale co by tomu řekli lidi…“
A tady přijel naproti náklaďák a začali do sklepa házet pivní sudy a zrovna jel vlak a projeli popeláři – a vím prt jak to dopadlo.
Jen si pamatuju to klasické pitomé: „Co by tomu řekli lidi…?“
Jaký lidi? Vždyť tu žádní lidi nejsou. Jen samé mezičlánky. Ach Maestro*, máš pravdu.
Kreativita | Produkce
