Depka jak deka Těžká kouše nehřeje Nejde shodit Nejde zapálit Táhne ke dnu Sám sis jí natáhnul Úplně potichu Žádná rána Ani prasknutí Žádná krev Ani kosti A v lese u rybníka Pozoruju kačery žabáky a podivný placatý brouky Ptáci řvou O vodu pleskají křídla Skřehot a šustění Dívám se jako když nemůžeš
Zas na mě padla mlha od La Manche Jak těžká deka s pachem lančmítu Z hromady prádla s vůní pomeranče Někde tam čeká Pak náhle vyční tu Zas na mě padla A přitom venku jasně! A všichni zdrávi a živi jak se dá… Pak zpod sedadla vypadnou staré básně Jen na mě civí a jak
Někde v polích Mezi lesy Holka stehna obejme si Mezi lesy někde v poli Větru vání Milování až to bolí
Tmou vlak Sled rozsvícených bytů Proletí návrší Pak zas jen hluché ticho Hned usnu pak Ty těsně vedle… Jsi tu? V posteli neprší A Ty máš mokrý břicho
Žiju teď v takový podivný době Buďto jsem v prdeli Anebo v Tobě Žiju teď takový podivný časy V posteli zbytky snů A Tvoje vlasy Žiju teď v takový podivný éře Jak hořká mandle V bonboniéře
Stín prohýbá se Plachtí vzduchem Příď lodi protne mlžný háv Odhodí báseň Jemným sluchem Zaslechne šepot: Plav! Jen plav ...
U paty zídky orsej jarní A mezi stehny chlad Horkost co přijde Nepromarni Chuť nezažene hlad
Břízy mi dneska křížily cestu Jak těžké stíny promoklých míst Bílými větvemi v rozmáchlém gestu: Když něco zabiješ Musíš to sníst
ráno mě budí podivné zvuky jen pokřik ptáků a jak žena chrápe ty mi chceš potichu hádat z ruky a černá kočka na dveře drápe své ranní nálady utopím v kávě když marně přemýšlím co bude dneska venku se hvězdy odráží v trávě nebe je černý jak gramodeska zachraň mé světy! co dneska
