Tohle jídlo je jak socialistickej obývák, ironicky hlesla holka a vytáhla vidličku z univerzální hnědé omáčky, která se z trojzubce táhla jak rozšlápnutý tupě hnědý slimák na asfaltu lesknoucím se letním deštěm. A to jsem si ještě myslela, že hliníkový příbory už jsou dávno zakázaný, když je z toho dementní půlka Severní Ameriky, poznamenala a jazykem
Dneska jsem ve snu prokousl Ti kůži Jenom tak lehce vyholená místa Potom až klesnu a dech se Ti zúží Krev chutná křehce… Ty špinavá a čistá
Mé večeře se proměňují v pití Hltáme lační od rána do noci Polknutí místo vět Mlčíme není zbytí Má milá začni… Není mi pomoci
V posteli mívám různé ženy Někdy i dívky jindy nic Z okna je pohled zamlžený Jarní déšť chytám do sklenic V posteli mívám různé ženy Hlasité i podivně tiché Někdy se cítím pokažený Mé srdce stále liché V posteli mívám různé ženy Tvůj něžný pohled letmý Můj klín je přes tvůj překřížený Domů až když
Někdy jak nože Mám otupělé smysly Křičí Ach Bože! Sražený bouří Jako mléko zkyslý Nahá u okna kouří
Někde tam vzadu Zaslechnuté Šelesty šumy snění V navlhlém chladu Nadechnuté Horké až do zběsnění
Ta v minulým životě dělala zubařku v bordelu, utrousí chlápek a zacinká lžičkou o kraj šálku. Ale kafe dělá dobrý. A jak tak na ni koukám, asi i dobře šuká. Psst, cukne sebou holka, co blbneš, tady to nebude samej Němec, někdo ti může rozumět. No aspoň někdo by mi jednou rozuměl, zasměje se ironicky
Přišla za mnou kurzíva Že prý nahlas kur zívá Že se kurví za zrní Ani přitom nevrní Já povídám vždyť kur kdáká! Kurzíva hned: Proč má ptáka?! Pták má ptáka… Slípka drahá Pírko pérka nezatahá
Ty jo Ty hrdino A tvoje věčný „sichr“ To radši tebe než slova do pusy Kalhotky z hedvábí Spíš rozerve mi vichr Který už nevábí Vzdal marný pokusy
Jsi trochu od krve Já bledý Všechna ta poprvé Zas naposledy
