Modry Petr

Někdy se budím pozdě v noci Ve strachu hmatám jestli bije Tvé paže voní po ovoci Hořkost má do kůže se vpije Zasažen silou plný citu Promiň jen šeptám Tiše Tiše… Držím své srdce za úsvitu Křehké jak dítě Ještě v břiše

Někdy se budím v cizím bytě Zoufale pátrám myslí marnou Kde jsem Proč pořád chci Tě Kdo jsi v tom bytě nad kavárnou Někdy se budím v cizím těle Mám kolem krku hebkou paži Dva láskyplní nepřátelé Na cestě… Pořád na nádraží Někdy se budím v cizím snění Ve vlaku prasklém prázdným kupé Nikdo si místo

Neměl jsem tak dlouho větrat Zalezlá pod peřinou To je k ničemu To je jak v šestnácti tohle Nic nevidím Nic necítím Jen zvenku Asi lokomotiva Snad Rusáci Nebo jatka Neměl jsem tak dlouho větrat

V trávě Až na dně Tisíckrát posekané Ve stínech vonících hlínou Vlasy dětí Tvůj pláč Kapky krve na sněhu Pot na podzimním listí Leží v trávě Ucítíš to Až když do ní padneš Na kolena A pak tváří V tichém zoufalství beznaděje Všechny ty vzdálené nesplněné sliby Řežou víc než Všichni ti blízcí mrtví Jednou

Ach někdy… Někdy vzdychá tence Začátkem jara Když nakvétá proutí Ve stínu keře pro milence Kalhotky zuby rozervou Ti

Být stínem mezi stromy Jen mihotavým zdáním Nic ticho neprolomí Les šumí milováním Být stromem mezi stíny Jen tiše splynout s kmeny Do nebe do hlubiny A dolů pod kameny Být věčně někde mezi Nakročen na půl cesty Když srdce pořád vězí V té škvíře mezi městy

Přijď za mnou v létě až se setmí Bude moc brzy na cokoli Možná že chce Tě… Pocit letmý A je to krásný až to bolí

Stopy mého midnight blues jemně kůži líznou Když Tě svlékám z bílých blůz oči mé Tě říznou

Je nějak mrtvo U mě v bytě Jako by vyschlo u pramene Je nějak mrtvo u mě v srdci Marně bušícím zpod kamene