Ty jo kdyby mraky byly ze šlehačky! Haha, by ses cpala a pak byla tlustá jak naše kobyla. Ne, tlustá bych nebyla, já budu dycky hubená, ale byla bych strašně opatlaná a na všechny ty ženský v nedělních šatečkách bych dolů házela šlehačkový vdolky a vypadalo by to, že se v létě někdo
Když jsem si jako malý chlapec hrával s telefonem, který u nás v baráku na maloměstě měla jen sousedka, která bydlela úplně dole, protože její manžel byl domovní důvěrník, hasič, nástěnkář a pomocná stráž veřejné bezpečnosti, stal jsem se nechtěně sabotérem budování socialistické vlasti. Mě totiž ten přístroj fascinoval. A dnes už si nejsem úplně
Nevyklánějte se za jízdy z oken. O ulici dál od nové knihovny jsem se od prváku na gymplu fascinovaně zastavoval u vývěsky, visící mezi keři u zadního traktu bufetu Centrum. (U vchodu si nafasoval lístek, na to psali útratu a při odchodu si u kasy ukázal lístek a zaplatil. Nebo taky ne.) „Společnost přátel žehu“,
Euroregion Elbe-Labe 4. října 2021 A je vtipný, že to čtení dneska pořádal Euroregion Elbe-Labe, pod jehož hlavičkou a Gerbery čerstvým vedením a velením jsme v 90. vyjeli na normálním nákladním člunu s pár šífákama dělat frojndšaft do bývalé NDR. V Ústí jsme naložili sebe a asi osm sponzorských sudů piva, tenkrát ještě v hliníku s černejma gumovejma
Ptáci se rodí pokřikem větru Umlká klamným tichem Okřiknutý štěkot Skřípot okenic A kroky štěrku Proskočí nocí až ke mně
Teď jsem si vzpomněl, jak jsem kdysi, ještě než jsem pochopil, že víc jak poezie je to stand-up, párkrát něco recitoval na pódiu a pak jen zíral, co se to děje, jak publikum většinově tleská debilním říkankám, vtípkům jak z estrády a porota boduje jak lidová komise. Ale jednou, jednou v Činoheráku bylo úplný ticho, když
Z louky táhne chlad Ty táhneš jablek tašku S tmou přichází hlad Otevři další flašku
Dětem lásku, světu mír! (PDF pro čtení) Dětem lásku, světu mír! Cestou na základku jsem osm let na zeleným drátěným plotě školky, bílou barvou na červeným plátně četl Proletáři všech zemí, spojte se! – a dobře pět let z těch osmi jsem z toho byl zmatenej a úplně marnej, protože jsem nechápal, jak a kde
Teď jsem si vzpomněl, jak nás v 90. na hranicích mezi Švýcarskem a Francií prohledávali celníci. Předtím nás totiž na dálnici sebrali policajti, protože sjetej černoch, co nás vezl od Curychu, přejel odbočku a místo aby nás vyhodil směrem na Francii, jel dál na Bern, a když jsme se probudili – my jsme totiž z
