Krá Krá Krá Kráče lesem Vídám havrany Nazí až na peří Křičí přes sevřené zobáky Hlína je zmrzlá ještě Po ránu mlha Nevidíme na krok Na jedno máchnutí ruky Támhle někde se to stalo Zastřelil psa ženu a pak sebe Všechno se dá nějak pochopit Ale proč psa?! Ženský víš co Někdy to
Vrátka Vrátka Vrátka Vítr s nimi mlátí pořád stejně Ale ty už neprojdeš Vynesli tě Zkrátka
Z lesů se valí ticho Zalehne město během noci Těžký jak spící břicho Možná to přesto Je jen pocit
Depka jak deka Těžká kouše nehřeje Nejde shodit Nejde zapálit Táhne ke dnu Sám sis jí natáhnul Úplně potichu Žádná rána Ani prasknutí Žádná krev Ani kosti A v lese u rybníka Pozoruju kačery žabáky a podivný placatý brouky Ptáci řvou O vodu pleskají křídla Skřehot a šustění Dívám se jako když nemůžeš
Zas na mě padla mlha od La Manche Jak těžká deka s pachem lančmítu Z hromady prádla s vůní pomeranče Někde tam čeká Pak náhle vyční tu Zas na mě padla A přitom venku jasně! A všichni zdrávi a živi jak se dá… Pak zpod sedadla vypadnou staré básně Jen na mě civí a jak
Byl jsem včera v baru – Part I Byl jsem včera v baru. Trochu si odpočinout sám od sebe. A od světa, do kterého sice nechodím, ale někde tam je a cítím ho zaťatými zuby každou noc. Tenkrát po pohřbu jsme nechali kytky na hrobě. Jenomže na hřbitovech horských vesnic jsou nízké zídky. A tak
Dneska v mé posteli je nečekaný nával Smutek se zoufalstvím si přetahují deku Možná se vrátila a já ji nepoznával Ach kurva láska… ta síla na doteku Dneska v mé posteli se uhnízdila špína Včera jsem pral ve větru kapky deště Sotva se rozední vlhký klín ke mně vzpíná Nemáme budoucnost a stejně šeptá:
