Těsně blízko kraje
Modry Petr2024-03-02T21:08:57+02:00Chodívám těsně Děsně blízko kraje Rychlými pohyby blížíme se konci Zaseklí v objetí Někde muzika hraje? Nebo jen stíny krav Mlhu proráží zvonci
Chodívám těsně Děsně blízko kraje Rychlými pohyby blížíme se konci Zaseklí v objetí Někde muzika hraje? Nebo jen stíny krav Mlhu proráží zvonci
Požadovaný obsah je chráněn heslem. Pokud jej chcete zobrazit, zadejte prosím nejdříve heslo: Heslo:
Jsme jako sníh, když mlčíme Čekáme až se jaro vrátí Vzepjatí křehcí k sobě blíž Klekáme neroztátí (Jiří Orten, Devátá elegie: „Jsme sníh, když mlčíme…“)
někde tu zavoněly psí tlapy Bloody Mary viď oblíbený drink tajné schůzky a štěně na nádraží někdy mám pocit že si zlámu žebra zuby nehty zuby nehty zaťatý sám do sebe v poloze skrčence v červenavém přítmí protože potrat komise zamítla (ach bože matko) v poloze skrčence ve studeném pokoji drtím sám sebe v objetí někde tu
Na lodi (PDF pro čtení) Kluk se probudil uprostřed noci a zaposlouchal se. Od večera se těšil, že někdy v noci přistanou v přístavu, jak mu říkal táta, a spal neklidně jak za bouře, když se loď houpe nahoru dolů jak houpačka, na kterou jako malí kluci s bráchou nesměli lézt. Čtrnáct dní na
včera jsem snad čtvrt hodiny zachraňoval jepici vlítla dovnitř když jsem za okno dával promáčený boty vždyť víš tráva navečer je mokrá jak Tvoje kolena jen se tiše zatřepotala Tvoje řasy když zakřičíš a pěstí bušíš do zdi chvíle stejně prchavý stejně silný ale co já vím v jakém vesmíru žijí tak křehce
Z filozofického hlediska lze očistec chápat jako symbolický koncept, který odráží hlubší otázky o lidské přirozenosti, morálce a procesu duchovního růstu. Jeho interpretace se často liší podle toho, zda na něj nahlížíme skrze náboženský rámec, nebo jako metaforu pro vnitřní vývoj jednotlivce. Očistec jako stav duše Z filozofického hlediska může být očistec nahlížen
Moje napětí by se dalo krájet Bez nože se od toho neodříznu Dlouhý a tvrdý jak stará veka na topení Rozlámané housky labutím Pak rozmočené jak bříška prstů Bez otisků už mě nikdo nepozná Jen hubené tělo Sny vzal slaný vítr někam k moři Kam zase pojedeme, viď Jednou Ale předtím ještě tohle a
Apfelkuchensehrfein a Blitzkuchen Měli jsme tuhle s kolegy takovou diskusi (diskusi, ne diskuzi) nad obědem, co vlastně jsou a nejsou karbanátky. Kolegyně, říkejme jí zde pracovně třeba Věrka, tvrdila, že karbanátky se prostě samozřejmě obalují, stejně jako řízek. O řízku se tady nebavíme, povídám jí na to, to je jasný. Ale karbanátky se, stejně
stála jsi mi na noze ani jsem necekl v té mlze horké tři prsty čekal jsem na vlnu
Modrý Petr je námořnická vlajka.
Vyvěšuje se, když je loď připravená vyplout. Táta byl námořní kapitán – tak jsem jako kluk obeplul svět.
Bílé pole lemované modrým pruhem, v námořnické abecedě je písmenem P.