Modry Petr

dívám se z okna ne neprší to brečí zabublá v topení a pak už jenom ticho dívám se z okna a nic už není něčí bolestí rozstřílený břicho

Devadesátky. Ani pitomý seriál, ani že si nic nepamatuju, protože přece sex drogy rokenrol haha mrk mrk. Tyhle texty jsou z doby, kdy jsem stál na pódiu, strnulý rukama objímal sám sebe a odříkával texty. „Záhrobně temný a uhrančivý.“ No ty vole, Black Point. Takhle se dělají legendy. A málokdo taky ví, že k tomu všemu

ve stéblech trávy zachycené věty to dělá podzim – řekl jsem jednou tiše jen tráva ve vlasech najdeme nové světy… slova jsou slova a bolest sedí v břiše

„Hele, tady je něco černýho na tom skle?!“ „To je tma…“ Někdy jak v tunelu. Mariánský příkop, milovaný moře hlubší než nekonečný hvězdný nebe. Sevřený srdce, tma před očima – a už žádný signál. To světlo na konci nebo hladina zespoda jsou jen odlesky vzpomínek.

smrt jako popel chutná slaně jak liščí ocas protne cestu ten pocit noci a Tvé dlaně sevřou mé srdce pro nevěstu

záblesky v temnotě bolesti a smutku od bytu klíče zlomený jak hlas ve vší nahotě těch nesplněných skutků všechno je v píče v samotě jsi zas

Spočívám ve Tvých rukou Až povolí Utonu ve spánku

Naprasklým hlasem Řeknu promiň Ach bože kurva ježiš odpusť mi to To přejde časem Ach bolesti pomiň Nikdy ne Nikdy Je mi líto