Modry Petr

Naprasklým hlasem Řeknu promiň Ach bože kurva ježiš odpusť mi to To přejde časem Ach bolesti pomiň Nikdy ne Nikdy Je mi líto

voníš jako když hoří les spálené listí šedivé kruhy pod očima praskot zlomených srdcí větví zkroucené duby kolena k bradě neplač bude to dobrý neplač pár slaných kapek neuhasí nic neplač obejmu tě a vítr si Tě vezme

podplavat loď tou rzí se prodřít k hrázi prolomit vlny v tu chvíli ztratit strach vstane tak brzy a stále neodchází… podplavat loď bez dechu tisknout k bortu po okraj hořkoslanou do rtů a pak mě shoď vstane tak tiše že slyšíš šumět krev podplavat loď přitisknout se ke dnu plochému břichu bezstarostných let podplavat loď

podrž mi ještě malou chvíli mou hlavu ve svém klíně lehce se vlny převalily jak pravda v těžkém víně mé chutě sílí Primitivo zlomí tvé zábrany a hlas potom si dáme napůl pivo a cigáro a zas

strávil jsem noc ve vykřičeném domě teď sotva chraptím a moje uši tuší tak jsem to koupil ač nebylo to pro mě tělo vem´ čert ale co s tou duší

dnes tady v devítce slyšíme všechny vlaky a sny přítelkyně smutku vyprávěj mi něco přece si pamatuješ dech srážel kapky z oken chvěla se nám krev dnes bych se nedořezal kostel jak tramvaj zvoní přes hukot nákladu na Východ ještě nesvítá ještě se nechce umřít ani sobě už nesplnit to všechno odkládané pomalu jak šaty znova

chtěl bych tě potkat někdy v lese u země vlhce voní mech pod mojí chutí otevře se zvedne se vítr zrychlí dech

chtěl bych tě obejmout má milá chytnout tě za boky víš kdyby ses pořád nemyla budeš mi vonět spíš