pozoruju zlatou linku obvodem podšálku záblesky z výlohy oběžná dráha zrnka cukru kapka kafe výlohou tlumeně duní z mostu Legií přes Národní na Václavák Sparta Sparta Sparta! policajti demonstranti vlastenci v kavárně Slavia ticho dupot neprochází ostrým sklem jen tupé pohledy laciný obrat, vím pozoruju zlatou linku obvodem podšálku mihne se servírka tetování delfína nad klíční kostí
O.K. = Oblíbená Kolíbka (Die Diplomarbeit) Univerzität Ausssig Diplomarbeit HLAVA – LED Diplomant: Petr Mička Vedoucí práce: Jiří Bartůněk Datum zadání: květen 1993 Datum odevzdání: březen 1995 HLAVA – LED #1 25. 2. 1995 večer První přepis záznamu z diktafonu První kontakt – vražda, obojí zemřelo, led roztál, hlava se rozbila. Skupenství H2O –
Wernisch má 80 no ty vole to jsme nečekali básníci jsou přece věční a věčnost kurvafix není stařec možná je věčná jen poezie ach zavzdychá upije ze sklenky držené jemně třemi prsty za stopku a celá rozněžnělá nechá v literární kavárně mimořádné spropitné a ta Ukrajinka co tam lítá od rána do večera si koupí
léto vedro pod nízkým stropem se převaluje jak mlíko pomalu nalitý do čaje zas pozorovat mraky … ale kdo by probůh teď pil čaj kdo by se oblíkal když jde spát má zvlhlý záda hned po prvním přerývaném nadechnutí a stejně mi řekne půjčíš mi triko? stydím se no a pak doopravdy zrůžoví údivem
náš dům jediný v ulici s fasádou rozstřílenou kolem sklepních oken Druhá polská armáda na Němce ke konci války nebo Rusáci na nás v časech „Dětem lásku – světu mír!“ zmrdi a je to jedno ty díry vypadají stejně jako když v pubertě zkazí se dětská pleť zhrubne hlas i jazyk kurvafix náš dům jediný v ulici
jsi mlha chladně bledá horký ti ležím na břichu jsi mlha co se zvedá tak pomalu tak potichu
mokrá louka mokrá holka skloní se voní oboje Prší jen k té tenké hranici. Na jaře přece neřekneš jsi na tenkým ledě. Řekneš spíš – stojíš na mojí jemný hladině křehký jak vodoměrka, námořníku.
tak až se zase probudíš a nebudu vedle tebe ležet ani stát (a dívat se jak spíš) jak ti oči kmitají stíny větví stromů vítr v úplňku kdo ví co si promítáš co chceš anebo ne co na tom kdybych tam ležel cítila bys to vím ten sen nebyl můj a stejně si ho přeju
zdroj: anonym net
„Vznášela se s tichými vzdechy, jak na lesknoucích se hřbetech vln, propadala se výkřiky do hloubi duše a vzápětí vylétla jak slaná špička vlny, zlomila se ve vrcholu a bezvládně klesla, vyčerpaná vzrušením a citem.“
