Modry Petr

tak řekni moje drahá jaké je tohle žití stověžatá Praha tisíckrát roztržití v uličkách se neutopí jen kdo v tom chodit umí už vyschly tvoje stopy v uších mi stejně šumí mžilo začátkem jara v noci se filmy točí pršelo na cigára zvlhly jak tvoje oči smrt poprášená slastí začátkem jara mžilo v hlubinách nad propastí jo dobře

oříškově hnědé oči křehká jako jarní líska někdo váhá a pak skočí a ani si nezavýská

na kraji louky těsně v poli ach v lese ne já nechci! v lese… to ticho v duši nesené zběsilé srdce sotva snese znejistí listí šustot vraní deštěm a větrem rozervaní na louce… ach a nikdy v poli vyhlídku blízkou jenom tuší slabý déšť fontány v Neapoli sedá jak prach a srdce buší --- a hořká síla

včera jsem brečel jenom chvíli dojemný film kde umře pes už jsme ho asi dotočili studený vítr černý les

Tento týden jsem hovořila s italským psychoanalytikem Luigi Zojou, který se v jedné ze svých posledních knih, v knize Il declino del desiderio, věnoval ústupu sexuality ze západní společnosti. Těch pár otázek nijak nezrcadlí, jak pozoruhodný zážitek bylo setkání s panem Zojou.  Jak byste definoval lásku? Jako složitost na úrovni citu. Zamilovanost je