Modry Petr

Když fena znejistí, tak oči klopí Dnes nevolá? Snad není komu … Tiše jde dokola a mlčí Z kaluže listí zpoza stromů schnou stopy … psí a vlčí

Odvezte mě do Bohnic a dejte mi vestu Nezbylo mi vůbec nic na tu dlouhou cestu Kufry už mám sbalený vlastně … nemám žádný A v posteli zválený nebyl jsem už dva dny Odvezte mě do Bohnic na tu dlouhou cestu

ta chuť se opít do němoty pro dnešek vzdát to bez boje mám tady bordel, nech si boty hlas stažený jak obojek ta chuť se ožrat, padnout ke dnu vymazat hlavu do mrtě zlomenej nahej k tobě sednu: chci s tebou bejt až do smrtě díváš se, oči černobílý měsíc se ještě nepřekotil a náhle ostře

a potom lehce zpocení ruměnec tváří jde ti strach náhle zuby vycení: jdu zkontrolovat děti

Pod hladinou vodní se světlo ztrácí ke dnu utápíš den po dni zas napsal jsem ti jednu: Růžová jak lotos nádherně ti voní nepsala jsi letos nenapíšeš loni Křehká jako lotos a voní jak losos Loni jako letos Asi i vlasy

Vařím si kávu Podle Tebe... Zima? mi ruce roztřese Ráno je temný jako nebe Jak kočka o mne otře se

Po té noci plná síly Já mám v očích mraky Tvý pohledy černobílý Kradou mě jak straky (Radešín, odvrácená strana k horám, 29. března v podvečer) 

Zas hořkou kávu bez mléka a noci neprospaný Zas voda špatně odtéká cigáro zkraje vany Zas bez ozvěny do schodů tvých kroků tichých smíchů Zas sám stojím jak v průvodu v tom křiku věčném tichu Zas někdy chodit po městě celý den mlčky ležet Zas smát se divné nevěstě a nechat vlčky běžet …

Ten cit je bez rozumu ocasem šťastně vrtí Zajdu si do konzumu pro něco proti smrti