Zplanělá jabloň napůl v poli Javory vrostlé do jilmu Píšeš mi, že jsi v Neapoli s tím tvým frajerem od filmu … Blíže jemným klíčním kostem tma vodu líže pod temným říčním mostem --- (div oka dívka divoká)
Až jednou srdce pukne mi Ať je to smrt fakt rychlá K moři ať letí při zemi Duše má náhle ztichlá Ať kurva umřu vestoje Než abych sotva dýchal Sorry za všechny prostoje A že jsem tě neopíchal
Na nádraží stojí lidi Na nádraží stojí lidi? Na nádraží stojí lidi! Na nádraží Na nádraží Na nádraží Na nádraží stojí lidi Lidi stojí na nádraží Kdo se dívá, ten je vidí Kdo nevidí, ten je sráží Na nádraží stojí lidi Lidi stojí na nádraží Kdo se dívá, ten je vidí Kdo nevidí, ten
Vysoký cíle pod nízkým stropem Rozpitý víno a oči Zpod plachty bílé nikdy se neodkopem Dokud se vítr neotočí
Nebe už rudne soumrakem Křehký jak klíční kosti je ticho dunící barákem Dneska zas žádní hosti Nebe už křehne soumrakem Zrůžoví klíční kosti … Tvé břicho vonící tabákem Zůstaňme sprostí a – prostí
V noci si povídám s polštářem Vedeme chytrý řeči Sice mu nevidím do tváře Mám ale pocit Že brečí
Podzimní mlhy už se vrací a lesy vydechují mraky Jsem šťastný s touhle krajinou Sic nic v dobré se neobrací a dívky stále klopí zraky já stále… myslím na jinou (z cesty)
Požadovaný obsah je chráněn heslem. Pokud jej chcete zobrazit, zadejte prosím nejdříve heslo: Heslo:
Stav se Až tě v noci vzbudí vlaky, vstanu taky Stav se Když prší, déšť klepe na plechy jak návštěva, ale neboj, nikdo sem nechodí Párkrát hubená zrzavá jednou malá cikánka Ale je to pozitivní, jsem negativní s úsměvem v zelených očích námořníka Každá vlna se jednou zlomí narazí na břeh nebo sebe sama každá láska
Máš oči hnědý hluboký jak hlína na podzim když se pole obrací Po ránu kalhotky a jemná vůně klína (a rána šedý už nikdo neproklíná) touha a bolest dva staří dobráci Máš oči jemný hlubší než je voda do které klesá smutná postava smrtelně bledý rád se tomu poddá Devátou vlnou sbohem dostává Máš
