Modry Petr

S hlavou v oblacích i v roce 2018! Modrý Petr

Všechny ty verše nečekané hloubky! O srdci hořícím naději a touze … Ona jen zívne a podrbe si chloupky i ze tmy cítí – kam díváš se tak dlouze: řekne, chci tebe – ne ty tvoje kecy šetři si jazyk na lepší věci

někde nad Přestanovem zlomil jsem si křídlo ve větru z hor se dobře neusíná poslední večeře a celkem dobrý jídlo prosil bych ostrý nůž a ještě láhev vína

Modrý Petr v Ukradené galerii, Děčín, 21. 12. 2017

Měla jsi Tullamorku v Cole Šaty jak do divadla Já jsem stál tam dole A tys tam dolů spadla Chvíli jsme seděli A pak si lehli Ti kolem věděli … A ani brvou nehli Měla jsi Tullamorku v Cole Já řek' ti to sluší vole Fakt ti to strašně sluší... A tobě zčervenaly uši

ten smutek hlubší než Mariánskej příkop poslední holku nad ránem jsem vykop sprostá co miluju tak ta mě zase nechce zkurvenej život žije se tak lehce … jsi strašně hubenej tak prosím tě zhasni kde ležíš nebo stojíš najdu si i ve tmě jsi strašně hubenej a znám tě jenom z básní čeho se kurva bojíš

V koupelně pořád tvůj ručník visí a voní Tys nejvíc voněla vleže když jsem nad tebou stál Vedle postele knížka a zapomenuté špunty do uší Ten most naproti ty vlaky pod okny … A tvé noční běsy Pod postelí našel jsem kapesníky Byla jsi nastydlá a nakonec i brečela Ty odchody neumíme Ty odchody nám

Na Vrškách sněží Jistojistě A někdo šeptl: Amen... A někdo leží na Tvém místě v kuchyni vedle kamen Možná jen prší Vítr chladne Jen nad hladinou voní A jiskry srší nepořádné Nehasne plamen … Po ní