oknem do polí mraky se derou nevíš dne ani vteřiny trochu to bolí … ráno se perou čistý a prázdný peřiny oknem do polí co pořád hledáš nevíš dne ani vteřiny trochu to bolí stejně mi nedáš studený prázdný peřiny
trochu to praská jak mi lámeš klouby když nechceš křičet zdi jsou tak tenký přece trochu to praská tak tohle tryská z hloubi když nechceš brečet sama zachumlaná v dece trochu to praská a jde to lebkou břichem máš ji fakt hebkou ozve se náhlým tichem
Bylo to snad v novoluní Uslyšel jsem kroky kuní To v mezeře za komínem Tančí kuna se svým stínem A když ke mně stočí oči Srdce se div nerozskočí Samotáři v prázdném domě Půjdu k tobě … Pojď si pro mě
někdy se cítím jak zpráskaný pes tak stáhnu ocas a nevycením zuby co bylo včera bude i dnes a co mne posílí tak to mne nezahubí
mít tě tak, kurva, aspoň v parku rozervat kabát s knoflíky zahodit tašku plnou dárků konzerva lastura lžička a smutek špinavá holka bez ponožek a malovaný kolíky
Listy, co zbyly stromům podél cest Orval jsem všechny do jednoho Ve větvích vzkazy od nevěst Tak jsem ti dala, co mám z toho Listy, co drolím mezi prsty Mám – nemám, ale chci tě děsně Pojď ke mně, do mě, projdi skrz – ty Celého obejmu tě těsně Listy, co zbyly rozepsané Mám –
tak teď se trochu bojím cos to vlastně chtěla kalhotky svlíkla sis a pak jsi řekla nene já tady marně stojím a jsme jako dvě těla a ty jsi Nemesis ke který mě to žene
Ona jen vtipkuje A tobě srdce hoří A zda se dotkla, ptá se To bys hned cítila Jak horkou vlnu v moři Jak žhavé okuje Zatnuté v tvojí kráse To bys hned cítila V tajeném nadechnutí A v krvi rozběhnuté Nečekanou touhou -- Nemáš mě v diáři A tak jen bez pohnutí Stáhneš si … hodinky Neznám tě takhle dlouhou
za oknem někdo láteří, no až ze spánku se chvěje … spi klidně dál, ach Kateřino křik padne do závěje teď někdo šeptá zpod dveří hlas ostrý jako vrána a křivky našich páteří – pláčem prokletá rána za oknem prší, zimomřivě ty zase nespala jsi zlomený jdu jen napůl, křivě – ráno tvé mokré
potkat tě? štěstí! vůbec nelituju snad je mi trochu líto že to občas svědí ty hlášky z předměstí taky si zamiluju víš co a takovýto kurva a modří vědí že si moc nesednem tak s tím už taky nehnu v zoufalství bezedném zase si s tebou lehnu
