Modry Petr

Jak krávy na jatkách Když zacinkají zvonci Jak loutky na drátkách Blížíme se konci Ještě to jednou sjedem Pak opona spadne Nic víc už nedovedem Pocity? Už žádné…

Možná Ti někdy nepodám ruku Co by Tě podržela Nad vodou nebo nad věcí Možná Zapomenu se a Řeknu něco ostrého Nebo budu jen tupě mlčet   Možná Dokonce nějaká cizí holka Pila z mé skleničky Kouřili jsme spolu cigáro a Napínali tu chvíli A pak šli domů každý sám Protože na lovu je

Řeka se valí divoce Odnáší osoby zvířata a věci Chutnáš jak čerstvé ovoce Nakonec všechno zhořklo přeci Řeka se valí divoce Vezmi si moje sny a věci Voníš jak čerstvé ovoce Jen ještě jednou chci Tě svléci

Nepíchej holku, která brzy vstává Je polojasno, vlhko, přes třicet Zukunft jen vezme ti, i když pořád dává Nakonec odletí a srdce vynechává

Chci to… do Berlína, do Berlína! holka nadšeně poskočila, až kamínky navezené na umělou pláž zavrzaly jak vzteklé zuby. Chceš to do Berlína?! Akorát tak do prdele, opáčil chlápek a dlouze se na ni podíval. Ne, do zadku, ne to je prostě no go, sorry, zasmála se holka. Nebo tys to myslel jinak?

Nejde — osamělý popěvek cestou přes most Nějak to nešlo a nepůjde to ani Kdybych se rozkrájel, kdybych si pustil žilou Jen se to sešlo, jak na rohu dvě paní Slova jak sklo, co někdo řeže pilou Nějak to nešlo a nepůjde to ani Možná to bylo od začátku jasný Stříbrné nitky mě

Chlápek se sundá A tiše leží v mlází Posledním vydechnutím V řídké mlze zmizí Už holky kunda Jiného doprovází A já se marně nutím Cítit… že jsi cizí

"Už vím, proč se slepé ulici říká slepá. Protože víme, že je tam konec, ale někdy ho nevidíme." Půl třetí v noci, dvacátého devátého prosince dva tisíce dvacet tři.