blog

Cigaretový popel z ubrusu Nasliněnou špičkou Milování na gauči v patře nad tenkou ulicí Někdo klepe kurva Našlápnu do tmy a sklouznu po lahvi italského červeného Odletěli jsme na víkend a pršelo přesně ty dva dny Ve dvě ráno sami Ve starých zdech vůně ticho svaté obrázky Já jim to ale věřím A Tobě taky

Prolomí prsty Zakřupe to jako když lámeš větvičky Ty bezmyšlenkovité pohyby Nedají se odnaučit Stejně jako dva hrnky na kafe ráno Mami! Proč to pořád děláš! Po týdnu jich tam stojí devět Táta pil o víkendu víc V tom prvním už roste plíseň Nejdřív bílá Pak zezelená Jako když se Ti udělá špatně Slabo

Někde tam u řeky Opřu Tě Neslyšíme Běžce Cyklisty Babky se psy Ale ani řeku Šumí jen krev Z lavičky se loupe barva Nabereš si do kalhotek Večer najdu zaseklou šupinku rzi A u dveří vzkaz Už se nevracej A nech si co chceš Nechci nic Nechci nic Nechci nic Jen podeváté vrátit

Někdy v tom Šumu topení Tikání hodin Hrkání lednice Skřípotu větráku Mumlavém šepotu A tichých krocích dávno mrtvých Uslyším vlastní srdce A leknu se Pořád na něj zapomínám Říkat mu Ještě vydrž Brzy začnu Dám se dohromady Pustím se do toho Už to cítím v kostech A na zpocené kůži Bledé po zimě Ještě vydrž

Zajdu do krámu Koupím akrylový barvy „Made in England“ A nějaký štětce Dokonalé tuby posvátně vyskládám na stůl Chvíli se na ně budu dívat Pak otevřu a očichám Strawberry Pink/Red Líznu si a Podvědomě zvednu zrak Chutnáš líp A pořád se přitom trochu stydíš Líbí se mi to... Ale pak zase všechno pomalu

… jasně, brzy Ti napíču!

Mě může urazit jen inteligent! Zařičí až mu cigáro vypadne z meziprstí: Kurva! Kde? Sem s ní! Automaticky zavtipkuje sousedící Na čele obtisk ubrusu a špinavý flek od tácku Nacucaného jak zástěra tlusté výčepní Kurva! zařičí znova hrdina, když bílou chytne za žhavý konec Kde? zkusí to znova sousedící Ale pak padne čelem na stůl

Shořely větve doutná listí Vítr dým táhne za stromy Stojíme tady sebejistí… A popel chladne jako my

Někde tam v koncích potkáme se Možná se protnou pohledy Na tenkých stoncích Nebojme se… Jak v pustém lese sami sobě nohsledy

Úplněk zešeří Za starým schodištěm Do vlasů napadá svítí jak prach V tom čase večeří Schovaných na příště Podivná nálada cítí Tvůj strach Úplněk zešeří Tma přijde naproti U dveří otočí rezavý klíč Noc v ráno nevěří A pak se překotí Udeří do očí: Teď klidně křič!