Moje holka je na mě pyšná Cvičím Umím psát Kreslit Chytrej vtipnej a fantastickej… No dobře Svaly mi trochu rostou Ale píšu do větru Kreslit jsem ani nezačal a věčný pochyby furt A věčný pohyby furt Nahoru dolů jak na rezavý lodi Sotva se držím abych nepřepadl do černý pěny Nějaký záblesky dole
2019-03-27; 00.09 – neboj, řeknu ti to jednou větou: Nebe na Děčínem je někdy po ránu modrý jak oční víčka prodavačky z drogerie před mostem: „Copak hledáte, mladý muži, prezervativy máme u kasy…“ je to snad nějaká vědma, kterou komouši zavřeli do krámu s vůní jeleních mýdel a blýskavého toaletního papíru, když
Cigaretový popel z ubrusu Nasliněnou špičkou Milování na gauči v patře nad tenkou ulicí Někdo klepe kurva Našlápnu do tmy a sklouznu po lahvi italského červeného Odletěli jsme na víkend a pršelo přesně ty dva dny Ve dvě ráno sami Ve starých zdech vůně ticho svaté obrázky Já jim to ale věřím A Tobě taky
Prolomí prsty Zakřupe to jako když lámeš větvičky Ty bezmyšlenkovité pohyby Nedají se odnaučit Stejně jako dva hrnky na kafe ráno Mami! Proč to pořád děláš! Po týdnu jich tam stojí devět Táta pil o víkendu víc V tom prvním už roste plíseň Nejdřív bílá Pak zezelená Jako když se Ti udělá špatně Slabo
Někde tam u řeky Opřu Tě Neslyšíme Běžce Cyklisty Babky se psy Ale ani řeku Šumí jen krev Z lavičky se loupe barva Nabereš si do kalhotek Večer najdu zaseklou šupinku rzi A u dveří vzkaz Už se nevracej A nech si co chceš Nechci nic Nechci nic Nechci nic Jen podeváté vrátit
Někdy v tom Šumu topení Tikání hodin Hrkání lednice Skřípotu větráku Mumlavém šepotu A tichých krocích dávno mrtvých Uslyším vlastní srdce A leknu se Pořád na něj zapomínám Říkat mu Ještě vydrž Brzy začnu Dám se dohromady Pustím se do toho Už to cítím v kostech A na zpocené kůži Bledé po zimě Ještě vydrž
Zajdu do krámu Koupím akrylový barvy „Made in England“ A nějaký štětce Dokonalé tuby posvátně vyskládám na stůl Chvíli se na ně budu dívat Pak otevřu a očichám Strawberry Pink/Red Líznu si a Podvědomě zvednu zrak Chutnáš líp A pořád se přitom trochu stydíš Líbí se mi to... Ale pak zase všechno pomalu
Lidi co neumějí psát vydávají sbírky Lidi co neumějí malovat mají výstavy Lidi co neumějí žít mi radí jak na to Jděte už do prdele fakt Jděte do hajzlu Nevadí mi neumětelové co si honí péro ega Ale ti pitomci kolem Ta parta co píše recenze kámošům Ó jak je to boží! Vidíte?!
Dýchneš A hnou se oblaka Ach miluji Tě k smrti Snad až se v mraky promění… Snad nás pak nerozdrtí
