„A jak jsi říkal, že se to čte?“ Holka přestala zírat na dřevěný oprýskaný stánek, potlučený petrolejově modrými cedulemi s nabídkou, kde za plexisklem zrzavý východní Němec s bříškem a legračním tetováním nabízel housky s rybou na tausend způsobů, a zadívala se na drobné nažloutlé kamínky, kterými smýkaly vlnky slabého příboje. Říkala si, který z nich
Kam dneska půjdeme? Holka protáhla otázku a nohy, až zasvítila růžová. Tam co včera? Tam to bylo dobrý, ne? Teda chci říct, tam to bylo dobrý, jo? Chci být pozitivní! Teda pozitivní nechci být nikdy, toho se bojím od gymplu, tak nás ti pitomci strašili s AIDS, že jsem si ani pořádně neza… ale pak
Všechno je nějak naruby Jako by vlaky jely pozpátku V garáži u starýho Záruby Sedíme od pondělí do pátku Na víkend zajedeme k rodině Děti nám rostou jako dříví v lese A v těžký noční hodině Ti lehká holka spaní nevynese Všechno je nějak naopak Zkřížený dveře ruce na hrudi Za oknem sedí černej pták
Úplněk zešeří Za starým schodištěm Do vlasů napadá svítí jak prach V tom čase večeří Schovaných na příště Podivná nálada cítí Tvůj strach Úplněk zešeří Tma přijde naproti U dveří otočí rezavý klíč Noc v ráno nevěří A pak se překotí Udeří do očí: Teď klidně křič!
Depka jak deka Těžká kouše nehřeje Nejde shodit Nejde zapálit Táhne ke dnu Sám sis jí natáhnul Úplně potichu Žádná rána Ani prasknutí Žádná krev Ani kosti A v lese u rybníka Pozoruju kačery žabáky a podivný placatý brouky Ptáci řvou O vodu pleskají křídla Skřehot a šustění Dívám se jako když nemůžeš
Zas na mě padla mlha od La Manche Jak těžká deka s pachem lančmítu Z hromady prádla s vůní pomeranče Někde tam čeká Pak náhle vyční tu Zas na mě padla A přitom venku jasně! A všichni zdrávi a živi jak se dá… Pak zpod sedadla vypadnou staré básně Jen na mě civí a jak
Někde v polích Mezi lesy Holka stehna obejme si Mezi lesy někde v poli Větru vání Milování až to bolí
Tmou vlak Sled rozsvícených bytů Proletí návrší Pak zas jen hluché ticho Hned usnu pak Ty těsně vedle… Jsi tu? V posteli neprší A Ty máš mokrý břicho
