blog

Břízy mi dneska křížily cestu Jak těžké stíny promoklých míst Bílými větvemi v rozmáchlém gestu: Když něco zabiješ Musíš to sníst

ráno mě budí podivné zvuky jen pokřik ptáků a jak žena chrápe ty mi chceš potichu hádat z ruky a černá kočka na dveře drápe své ranní nálady utopím v kávě když marně přemýšlím co bude dneska venku se hvězdy odráží v trávě nebe je černý jak gramodeska zachraň mé světy! co dneska

Pořád jen prší Vítr rve ploché plechy střech Vysoko na návrší tmu protnul výkřik Horký dech

Pomalá písnička v hospodě nahoře, kapela kouká do strun, chlapi do půllitrů, ženský po sobě. Děti ukradly pár lahví laciného vína a tiše se opíjejí u zdi za kostelem. Zkurvená zima, kdy ani není sníh a láska leží někde v kořenech petrklíčů.  Píšeš mi jak ti jede vlak Špinavý jako cesty

Pod stolem mívám různé věci Chuchvalce nití drobky prach Jen jednoho se bojím přeci Že skrčený tam sedí strach K večeru už má velké oči Noc hvězdami je prodrána Ve spánku si mě pootočí A spí se mnou až do rána Pak protáhne se až to lupne Zeptá se jaká byla noc Tvé číslo

Chodíme sami Tiše jako zvíře Napjatí tencí Jak vysoký hvizd Tam pod řasami V pronikavé škvíře Jak ve spletenci Opuštěných hnízd