Pod stolem mívám různé věci Chuchvalce nití drobky prach Jen jednoho se bojím přeci Že skrčený tam sedí strach K večeru už má velké oči Noc hvězdami je prodrána Ve spánku si mě pootočí A spí se mnou až do rána Pak protáhne se až to lupne Zeptá se jaká byla noc Tvé číslo
Chodíme sami Tiše jako zvíře Napjatí tencí Jak vysoký hvizd Tam pod řasami V pronikavé škvíře Jak ve spletenci Opuštěných hnízd
Strejdo, víš, proč žížala nemá voči? zeptala se malá tlustá holka a dál se soustředěně šťourala v nose. Nesnáším, když mi holky říkají strejdo, pomyslel jsem si. Jednak kurva nejsem jejich strejda, a pak jsem taky slyšel až příliš historek o tom, jak strýček na rodinné oslavě přefiknul šestnáctiletou neteř, ale ono se to
Proč nepřicházíš sama Plochá hruď nese v sobě chlad Horká a vlhká vlčí tlama Ta věčná chuť A věčný hlad
Má milá řekni jak to bude Co bude dál kdy budeš příště Ach moje drahá Životy chudé Postavy mizí z nástupiště
Tohle jídlo je jak socialistickej obývák, ironicky hlesla holka a vytáhla vidličku z univerzální hnědé omáčky, která se z trojzubce táhla jak rozšlápnutý tupě hnědý slimák na asfaltu lesknoucím se letním deštěm. A to jsem si ještě myslela, že hliníkový příbory už jsou dávno zakázaný, když je z toho dementní půlka Severní Ameriky, poznamenala a jazykem
Dneska jsem ve snu prokousl Ti kůži Jenom tak lehce vyholená místa Potom až klesnu a dech se Ti zúží Krev chutná křehce… Ty špinavá a čistá
Mé večeře se proměňují v pití Hltáme lační od rána do noci Polknutí místo vět Mlčíme není zbytí Má milá začni… Není mi pomoci
V posteli mívám různé ženy Někdy i dívky jindy nic Z okna je pohled zamlžený Jarní déšť chytám do sklenic V posteli mívám různé ženy Hlasité i podivně tiché Někdy se cítím pokažený Mé srdce stále liché V posteli mívám různé ženy Tvůj něžný pohled letmý Můj klín je přes tvůj překřížený Domů až když
Někdy jak nože Mám otupělé smysly Křičí Ach Bože! Sražený bouří Jako mléko zkyslý Nahá u okna kouří
