blog

V trávě Až na dně Tisíckrát posekané Ve stínech vonících hlínou Vlasy dětí Tvůj pláč Kapky krve na sněhu Pot na podzimním listí Leží v trávě Ucítíš to Až když do ní padneš Na kolena A pak tváří V tichém zoufalství beznaděje Všechny ty vzdálené nesplněné sliby Řežou víc než Všichni ti blízcí mrtví Jednou

Ach někdy… Někdy vzdychá tence Začátkem jara Když nakvétá proutí Ve stínu keře pro milence Kalhotky zuby rozervou Ti

Být stínem mezi stromy Jen mihotavým zdáním Nic ticho neprolomí Les šumí milováním Být stromem mezi stíny Jen tiše splynout s kmeny Do nebe do hlubiny A dolů pod kameny Být věčně někde mezi Nakročen na půl cesty Když srdce pořád vězí V té škvíře mezi městy

Přijď za mnou v létě až se setmí Bude moc brzy na cokoli Možná že chce Tě… Pocit letmý A je to krásný až to bolí

Stopy mého midnight blues jemně kůži líznou Když Tě svlékám z bílých blůz oči mé Tě říznou

Je nějak mrtvo U mě v bytě Jako by vyschlo u pramene Je nějak mrtvo u mě v srdci Marně bušícím zpod kamene

Někdo mi umřel Zdálo se mi Plakal jsem tiše ze spaní Jako když v přítmí pod větvemi Už ničemu se nebrání

Jak prsty zabořené v hlíně Rukou co píšu pod stehnem A levá ve Tvém klíně Dnes už si spolu nelehnem

V kamení ztuhlá mrazem Tráva se vrátí v příštím roce Zplamením nad obrazem Pod sklem jsi nahá Na potoce