zasekaný v čase křoví vzpomínek zhoustlé bolestí nesměle probleskuje jak lámající se vlny hřejivá pěna radosti nebo snad koupeš se dusíš se křičíš v oněmění drž hubu kurva říkám si marně dere se to ven překotně když se protrhneš studeným deštěm jak závoj přilepená ke mně neservu tě ani když odejdu mlčky a dole jen teče
Piš drahá: V pátek u Kunsthalle Grébovka Rieger Das ist schön! Víš Praha zmatek nad Unfallem Férovka?! Sígr z kola ven…
Tajemství leží na dně řeky Šero a ticho polosvitu Když oněmí i prostořeký Tvé nahé břicho Jsi… Jen jsi tu
svítání ptáci! křičí jako šílený… jak moje holka když na prsty mi sedne moře je pořád šedý modrý zelený nikdy už neutichne… nikdy nevybledne
Zas havran kráká Ten křik! Jitří mou mysl Jediný tady po psovi sbírám hovna Lehce se smráká a vzduch podivně zkysl Tomuhle městu nic se nevyrovná
dlažební kostka cukru sladká krví hozená v mlze na zmizelé hoře sami překvapení prokřehlí a křehcí zíráme do zrcadel zatažených posmutnělým dechem nikdy nevychladneš nikdy nevyhládneš divoká jak jarní křik
někdy se čas tak podivně sekne zůstanem v sobě zakouslí kdo první vstane potichu řekne: chodíme k sobě jak do houslí
nevíš dne ani vteřiny jednou to s tebou sekne jako když přimáčkne peřiny milá se ze tmy lekne
Billy Ray was the preacher's son And when his daddy would visit he'd come along When they gathered 'round and started talkin' That's when Billy would take me walkin' Out through the back yard we'd go walkin' Then he'd look into my eyes Lord knows, to my surprise The only one who
Ach bože smrti Přijď jen ke mně Anebo první když to musí být Ať moje milované Nikdy Nebo jemně Odnese vlna A na hladině klid… Ach bože smrti Přijď jen za mnou Půjdu ti naproti když jim tím získám čas Ach moji milovaní… V tu chvíli bezvýznamnou Zakřičím zplna! Uvidíme se zas?
