tak řekni moje drahá jaké je tohle žití stověžatá Praha tisíckrát roztržití v uličkách se neutopí jen kdo v tom chodit umí už vyschly tvoje stopy v uších mi stejně šumí mžilo začátkem jara v noci se filmy točí pršelo na cigára zvlhly jak tvoje oči smrt poprášená slastí začátkem jara mžilo v hlubinách nad propastí jo dobře
Nejlepší holky jsou z Děčína A pak mi píšou z Prahy Vždycky to hezky začíná Holky jak večery vlahý
oříškově hnědé oči křehká jako jarní líska někdo váhá a pak skočí a ani si nezavýská
na kraji louky těsně v poli ach v lese ne já nechci! v lese… to ticho v duši nesené zběsilé srdce sotva snese znejistí listí šustot vraní deštěm a větrem rozervaní na louce… ach a nikdy v poli vyhlídku blízkou jenom tuší slabý déšť fontány v Neapoli sedá jak prach a srdce buší --- a hořká síla
Dát psovi mašli na misku jak nadšeně k ní běží! A pak tě šukat v remízku a na záda ti sněží
včera jsem brečel jenom chvíli dojemný film kde umře pes už jsme ho asi dotočili studený vítr černý les
Tento týden jsem hovořila s italským psychoanalytikem Luigi Zojou, který se v jedné ze svých posledních knih, v knize Il declino del desiderio, věnoval ústupu sexuality ze západní společnosti. Těch pár otázek nijak nezrcadlí, jak pozoruhodný zážitek bylo setkání s panem Zojou. Jak byste definoval lásku? Jako složitost na úrovni citu. Zamilovanost je
P - Modrý Petr - všichni na palubě, plavidlo se chystá pokračovat na moře. (Na moři) vaše světla nesvítí nebo špatně hoří.
Babička byla Němka mluvila německy francouzsky anglicky Když po válce přišli s dědou do Čech lidi co neuměli správně napsat ani vlastní adresu na ně řvali – táhněte kurvy táhněte Zpátky do Reichu Máma a strejdové se až ve škole učili česky drsný to bylo Když babička umřela nejvíc brečel ten strejda co měl
