Teď jsem si vzpomněl, jak jsem kdysi, ještě než jsem pochopil, že víc jak poezie je to stand-up, párkrát něco recitoval na pódiu a pak jen zíral, co se to děje, jak publikum většinově tleská debilním říkankám, vtípkům jak z estrády a porota boduje jak lidová komise. Ale jednou, jednou v Činoheráku bylo úplný ticho, když
Z louky táhne chlad Ty táhneš jablek tašku S tmou přichází hlad Otevři další flašku
Dětem lásku, světu mír! (PDF pro čtení) Dětem lásku, světu mír! Cestou na základku jsem osm let na zeleným drátěným plotě školky, bílou barvou na červeným plátně četl Proletáři všech zemí, spojte se! – a dobře pět let z těch osmi jsem z toho byl zmatenej a úplně marnej, protože jsem nechápal, jak a kde
Teď jsem si vzpomněl, jak nás v 90. na hranicích mezi Švýcarskem a Francií prohledávali celníci. Předtím nás totiž na dálnici sebrali policajti, protože sjetej černoch, co nás vezl od Curychu, přejel odbočku a místo aby nás vyhodil směrem na Francii, jel dál na Bern, a když jsme se probudili – my jsme totiž z
No… to máš jako tenkrát v devadesátkách. To byly super roky, viď, že byly, no a dneska nějaký debilové vykládaj, že se všechno rozkradlo. Hovno rozkradlo, nasraný sou, že voni už nemůžou dál krást. Za socialismu, za komoušů, no ty vole, přece kdo nekrade šidí rodinu! Sráči. To samý byl kvestor na univerzitě po revoluci,
Ty vole dneska jsem pozoroval ženskou v oranžový vestě, jak tím motorovým fukarem honí listí. A foukal vítr, takže vždycky když už to měla skoro hotový, jedním máchnutím to smetl na začátek, jako když utřeš tabuli a bylo to stejný jak před hodinou, když tady začala s tím krámem vrčet a smrdět. Normální člověk by se
Uprostřed noci vstaneš aniž tušil bys kudy proč a nač Přes den zas jenom planě žvaníš a marně zadržuješ pláč
Uprostřed lesa najdu strom u jeho paty složím hlavu A budu čekat maelström ze kterého už nevyplavu Uprostřed lesa složím hlavu Hle! Z mého těla roste strom… Bez víry z víru nevyplavu Sílu mi dává maelström
Legenda o petrovické vráse (knížka) Pohádka o petrovické vráse (PDF, sazba pro dětské čtení) „Ty kráso!“ vydechla ta holka, která se vyškrábala na kopeček v lese a vůbec jí nevadilo, že má nakřivo triko a ve vlasech větvičky a jehličí. Dívala se dolů pod sebe a pod nohama se jí klikatila a
Mrkve a Zelí Kousek za městem bylo pole. Na jaře hnědé, přes léto zelené a na podzim se na něm kulatily hlávky zelí. Hned vedle zeleného zelného pole bylo zelené pole mrkvové. Chtělo by se říct zeleno oranžové, ale to byste museli být krtek, protože mrkvové pole je oranžové jen pod zemí, ale
