Hořely knihy a pak hořely lesy Aniž bys zapálil, aniž sirkou škrt Oma se ptala Mein Gott, Bože kde jsi? A z háku ve sklepě se odvázala smrt Hořely lesy a pak hořela hlína Prší už od jara a nepřestane už Voda jak stíny po zdech tiše vzlíná Rezavá kočka, branka, klika, nůž
Deprese utápím v chlastu Snídám jen zubní pastu Nejlíp teď je mi v lese ten moje ticho snese
Moje malá kočička v prdeli má očička Někdy na mě zírá díra všehomíra
Poněkud hloupý, jak by řekla Marie, nebo spíš fak hodně pitomej nápad, tyhlety hry a soutěže, pomyslel si Franta a podrbal se na bradě – měl bych se voholit, sakra, pátek pozejtří, vyrazím někam, aby to zas nebylo jako když metromani táhnou z noční. Metromani – tohleto divný jméno. Od té doby, co taxíky jezdí
Už klade vajíčka už klade malé pasti Pírko jak vějička vznáší se nad propastí Křičící prsty přičítáme slasti Ta trocha krve … Jen projdi skrz – ty jak napoprvé
tak už se kácí v našem lese lítají třísky vrací slzy co všechno srdce neunese někdy ne … blízký příliš brzy
zatáhnu rolety roztáhneš nohy oba jsme prokletý i Bůh má rohy
Dne 21. května 1983 při plavbě Kattegatem byla v 19,40 hodin zpozorována na levoboku ve vzdálenosti cca 1,5 míle jachta, jejíž posádka se máváním snažila upoutat pozornost. Byla provedena neúplná cirkulace a vyhlášen poplach "Muž přes palubu". Ve 20,55 hodin byla jachta záchranným člunem lodi Třinec přivlečena k boku lodi. Velitel jachty, dánský občan
