blog

hlas zhrublej cigárama křikem nezjemní v šepotu: dívej se mi do očí kurva a pak zmizí míhající světla na stropě dunící kola vagónů jen ticho dechu ticho dechu ticho dechu

Workout na periferii. Pani vyklusává nadváhu a telefonuje. Vypadá to na pracák nebo sociálku. Útržky v rohu okruhu, kde marně vzpomínám, kolik dám nejvíc kliků: „… černá díra na prachy, já jí to říkala, bych ty příspěvky nedávala každýmu, tohle dělat přece nemám, hádej kolik mi dal, tak von nemá žádnou kamarádku, viď…“

louky pasoucích se srnek úzký Měsíc nad polem a Tvůj oblíbený hrnek odkopnutý pod stolem

Gin? To nic!

Protože nežereš, řekla mi ta holka, když jsem si zase posteskl, že jsem unavenej a nevydržím nic dělat do noci. Proto seš taky tak hubenej. Protože už dlouho nedělám, co chci, napadlo mě, když jsem si říkal kurva do píči co bude dál. Tak žer a žij – a dělej co chceš. A všechno

Déšť stéká Štěká pes Šumící vlny ticha Zelených očí les Dneska se nepospíchá

Podél řeky, po které jsme se s holkama plavívali na ukradených duších. Přes ulici, naproti kasárnám s Rusákama, byla jatka. Pach paměti a vůně něhy.

vody Ploučky rybí hloučky pták tak