Na dubu taje viselec
jaro se vrací – co víc říci
Vzduch chutná trochu kysele
cákance mlh a hrobaříci
Na stromě noční košili
už nechala jsem – tobě
ať pro mě třeba zešílí
muž ve větrném hrobě
Stín větvoví mu na líci
na rubu vlny kreslí
a touhou slepí králíci
jen mlčky táhnou vesly
Na dubu vlaje lichý stín
jak na stožáru lodi
a vítr tichý do listí
tě přes palubu hodí
