voníš jako když hoří les spálené listí šedivé kruhy pod očima praskot zlomených srdcí větví zkroucené duby kolena k bradě neplač bude to dobrý neplač pár slaných kapek neuhasí nic neplač obejmu tě a vítr si Tě vezme
podplavat loď tou rzí se prodřít k hrázi prolomit vlny v tu chvíli ztratit strach vstane tak brzy a stále neodchází… podplavat loď bez dechu tisknout k bortu po okraj hořkoslanou do rtů a pak mě shoď vstane tak tiše že slyšíš šumět krev podplavat loď přitisknout se ke dnu plochému břichu bezstarostných let podplavat loď
podrž mi ještě malou chvíli mou hlavu ve svém klíně lehce se vlny převalily jak pravda v těžkém víně mé chutě sílí Primitivo zlomí tvé zábrany a hlas potom si dáme napůl pivo a cigáro a zas
strávil jsem noc ve vykřičeném domě teď sotva chraptím a moje uši tuší tak jsem to koupil ač nebylo to pro mě tělo vem´ čert ale co s tou duší
... nedávno jsem zničehonic ucítil jak voní loď uprostřed oceánu https://modry-petr.cz/na-lodi/
v manickém magickém rauši panické panně dám za uši
dnes tady v devítce slyšíme všechny vlaky a sny přítelkyně smutku vyprávěj mi něco přece si pamatuješ dech srážel kapky z oken chvěla se nám krev dnes bych se nedořezal kostel jak tramvaj zvoní přes hukot nákladu na Východ ještě nesvítá ještě se nechce umřít ani sobě už nesplnit to všechno odkládané pomalu jak šaty znova
chtěl bych tě potkat někdy v lese u země vlhce voní mech pod mojí chutí otevře se zvedne se vítr zrychlí dech
chtěl bych tě obejmout má milá chytnout tě za boky víš kdyby ses pořád nemyla budeš mi vonět spíš
