blok

Přestalo. Konečně přestalo! Ty vole, vždyť je červen, co to je tohleto, vyjekla holka a deka jí sklouzla pod bradavky. Hele přestaň se mi tady prsit, jo, polohlasem ji naoko vážně požádal hubený chlápek a dál se díval na těžký vlak projíždějící promoklou krajinou. To je stejně masakr, pronesl zamyšleně a vůbec nevěnoval

Od rána prší. Leje. Kapky mlátí do plechové střechy, crčí přes okraj rezavého okapu, šplíchají rourou někam dolů, hrnou se, jak když odkryješ kámen nad mraveništěm v hlíně, těžce bubnují jak unavení vojáčci, dožadující se laciného drinku, prsty o pult ušmudlaného baru, v přítmí za barem tělo o tělo, nedočkaví jak mladá holka, beznadějně zadýchaní,

Byla byste tak laskava… mladá žena stojící u pultu sýry – saláty – rybí výrobky – mix, se odmlčela, protože prodavačka za pultem, která zády k ní stříhala bílé lehce pomačkané ubrousky na polovinu, se začala pomalu otáčet a vypadalo to, jako když portálový přístavní jeřáb převrací vyvrženou chcíplou velrybu a všichni se bojí,

Umění umělý Pocity příbory prsa A slepé oči vlaků Přes den vykládáš vagóny Večer karty Cinknutý oboje Johanka to ví: Hezký pane hezký pane! Nechcete se pomilovat? Tak aspoň na čaj pojďte Tady venku je hrozná zima Nejdu Jula Kováč smrděl v tlustým kabátě a přepral mě Tam kde březinský potok mizí v podzemí Vede

Heat I Naproti na náspu se zkroutily koleje a sousedka věší prádlo v negližé, dole ve sklepě plandá zbytek roztřepenýho lana po sousedovi, co si myslel, že má rakovinu, ale byl natolik slušnej, že se pověsil v chladu a dosahu havranů, kdovíjak by to dopadlo, kdyby se držel půdní klasiky. Lidi by se měli zabíjet

Uvařím si čaj Možná kafe Nebo oboje Stejně to vystydne Nemá to chuť Ani sílu Stejně to vystydne Ne proto že přijde holka Ne proto že se zaberu do práce Ne proto že někdo zavolá Prostě to vystydne Protože zapomenu Zíraje do zdi naproti židli Tak blízko Je to malý byt Tak blízko