Prší tam tak, že bys měla mokrý kalhotky. Mokrý kalhotky mám s tebou vždycky, řekla Gréta a poposedla si na židličce. Kolik tady stojí kafe? Nevím, jediný, co tady stojí jsem já… seš trapnej, poznamenala Gréta a zaostřila na ceduli nad pultem za prosklenými výlohami s raw bio vegan ezo zákusky. Kam jsme
Na lodi (PDF pro čtení) Kluk se probudil uprostřed noci a zaposlouchal se. Od večera se těšil, že někdy v noci přistanou v přístavu, jak mu říkal táta, a spal neklidně jak za bouře, když se loď houpe nahoru dolů jak houpačka, na kterou jako malí kluci s bráchou nesměli lézt. Čtrnáct dní na
Sent: Monday, August 22, 2022 12:57 PM Subject: MP - The Professional Dělám to roky, takže profesní i životní zkušenosti mám, přesto jsem znova fascinován, jací nebetyční čuráci s neporazitelným sebevědomím a dokonalými prezentacemi a referencemi mi berou můj drahocenný čas, protože na co sáhnou, to zkurví. Kurva do píči už. Dodělám tohle
v super supermarketu chlapi stojí frontu u výkupu flašek: „…nefunguje to – stojí to… mně to už taky nefunguje ale ani nestojí haha!“ rozkašle se ty roky na kombajnu jsou znát navíc cigára jednou shořelo pole ale nepřiznal to ani ženě ani tu holku co byla na brigádě říkala pak že zakopla ale těsně předtím
zavři okno bude bouřka v šikmině dokonale rovného skla (je to dneska ještě vůbec sklo?!) odrazí se vlastní tvář s rozběhem skočí do paměti prořídlé ranním rituálem studená sprcha horký kafe zkouška blízkosti jedny ádéčka a večer dva na spaní na bolest to nemá cenu ta je věčná ale to ty víš zavři okno bude bouřka
pozoruju zlatou linku obvodem podšálku záblesky z výlohy oběžná dráha zrnka cukru kapka kafe výlohou tlumeně duní z mostu Legií přes Národní na Václavák Sparta Sparta Sparta! policajti demonstranti vlastenci v kavárně Slavia ticho dupot neprochází ostrým sklem jen tupé pohledy laciný obrat, vím pozoruju zlatou linku obvodem podšálku mihne se servírka tetování delfína nad klíční kostí
Wernisch má 80 no ty vole to jsme nečekali básníci jsou přece věční a věčnost kurvafix není stařec možná je věčná jen poezie ach zavzdychá upije ze sklenky držené jemně třemi prsty za stopku a celá rozněžnělá nechá v literární kavárně mimořádné spropitné a ta Ukrajinka co tam lítá od rána do večera si koupí
léto vedro pod nízkým stropem se převaluje jak mlíko pomalu nalitý do čaje zas pozorovat mraky … ale kdo by probůh teď pil čaj kdo by se oblíkal když jde spát má zvlhlý záda hned po prvním přerývaném nadechnutí a stejně mi řekne půjčíš mi triko? stydím se no a pak doopravdy zrůžoví údivem
Vítr. Vichr, že se dům ohýbá. Dole ve sklepě, který je cítit vodou i ve vyprahlém létě, se převalují brambory, jak na lodi, potácející se bouří. Vzpomněl jsem si při tom si na historku o lokomotivě, špatně ukotvené v ládovně, která se ve stormu utrhla a projela přídí rychleji než by Berliner minul Děčín Východ,
Psal jsem tuhle něco na jedno výběrko, promítaly se mi do toho všechny ty grafický, designový, textařský a produkční nádhery co vídám – od mladých, co nemají zkušenosti a starých, co nemají talent – a říkal jsem si, ať to třeba nevyhraju, ale hlavně ať to zase někdo neposere. No tak uvidíme, že jo.
