Prolomí prsty Zakřupe to jako když lámeš větvičky Ty bezmyšlenkovité pohyby Nedají se odnaučit Stejně jako dva hrnky na kafe ráno Mami! Proč to pořád děláš! Po týdnu jich tam stojí devět Táta pil o víkendu víc V tom prvním už roste plíseň Nejdřív bílá Pak zezelená Jako když se Ti udělá špatně Slabo
Někde tam u řeky Opřu Tě Neslyšíme Běžce Cyklisty Babky se psy Ale ani řeku Šumí jen krev Z lavičky se loupe barva Nabereš si do kalhotek Večer najdu zaseklou šupinku rzi A u dveří vzkaz Už se nevracej A nech si co chceš Nechci nic Nechci nic Nechci nic Jen podeváté vrátit
Někdy v tom Šumu topení Tikání hodin Hrkání lednice Skřípotu větráku Mumlavém šepotu A tichých krocích dávno mrtvých Uslyším vlastní srdce A leknu se Pořád na něj zapomínám Říkat mu Ještě vydrž Brzy začnu Dám se dohromady Pustím se do toho Už to cítím v kostech A na zpocené kůži Bledé po zimě Ještě vydrž
Zajdu do krámu Koupím akrylový barvy „Made in England“ A nějaký štětce Dokonalé tuby posvátně vyskládám na stůl Chvíli se na ně budu dívat Pak otevřu a očichám Strawberry Pink/Red Líznu si a Podvědomě zvednu zrak Chutnáš líp A pořád se přitom trochu stydíš Líbí se mi to... Ale pak zase všechno pomalu
Mě může urazit jen inteligent! Zařičí až mu cigáro vypadne z meziprstí: Kurva! Kde? Sem s ní! Automaticky zavtipkuje sousedící Na čele obtisk ubrusu a špinavý flek od tácku Nacucaného jak zástěra tlusté výčepní Kurva! zařičí znova hrdina, když bílou chytne za žhavý konec Kde? zkusí to znova sousedící Ale pak padne čelem na stůl
Prosim vás… prosim vás… prosim vás! malá holka zoufale zvedala hlas, prodavačka pomalu obrovskou hlavu a pak štěkla: Co je? Vypadá s tím igelitovým čepicovým pytlem na hlavě kvůli hygieně jak nějaká vyžraná doktorka z pitevny, napadlo chlápka a mrknul na svoji holku. Ta ale signál nechytla, protože upřeně zírala na holčičku, která k tomu vlašáku
„A jak jsi říkal, že se to čte?“ Holka přestala zírat na dřevěný oprýskaný stánek, potlučený petrolejově modrými cedulemi s nabídkou, kde za plexisklem zrzavý východní Němec s bříškem a legračním tetováním nabízel housky s rybou na tausend způsobů, a zadívala se na drobné nažloutlé kamínky, kterými smýkaly vlnky slabého příboje. Říkala si, který z nich
Požadovaný obsah je chráněn heslem. Pokud jej chcete zobrazit, zadejte prosím nejdříve heslo: Heslo:
Strejdo, víš, proč žížala nemá voči? zeptala se malá tlustá holka a dál se soustředěně šťourala v nose. Nesnáším, když mi holky říkají strejdo, pomyslel jsem si. Jednak kurva nejsem jejich strejda, a pak jsem taky slyšel až příliš historek o tom, jak strýček na rodinné oslavě přefiknul šestnáctiletou neteř, ale ono se to
Tohle jídlo je jak socialistickej obývák, ironicky hlesla holka a vytáhla vidličku z univerzální hnědé omáčky, která se z trojzubce táhla jak rozšlápnutý tupě hnědý slimák na asfaltu lesknoucím se letním deštěm. A to jsem si ještě myslela, že hliníkový příbory už jsou dávno zakázaný, když je z toho dementní půlka Severní Ameriky, poznamenala a jazykem
