Psal jsem tuhle něco na jedno výběrko, promítaly se mi do toho všechny ty grafický, designový, textařský a produkční nádhery co vídám – od mladých, co nemají zkušenosti a starých, co nemají talent – a říkal jsem si, ať to třeba nevyhraju, ale hlavně ať to zase někdo neposere. No tak uvidíme, že jo.
Babička byla Němka mluvila německy francouzsky anglicky Když po válce přišli s dědou do Čech lidi co neuměli správně napsat ani vlastní adresu na ně řvali – táhněte kurvy táhněte Zpátky do Reichu Máma a strejdové se až ve škole učili česky drsný to bylo Když babička umřela nejvíc brečel ten strejda co měl
Nejmenšího pinďoura jsem měl v roce 2001. Tenkrát v Americe spadly ty věžáky a já málem spadnul do Ťažké doliny. No, ťažké by to bolo hlavne pre tých, čo zostali, já bych se válel rozsekanej někde na dolině a vlci by mě roznesli dřív než Horská. Byli jsme tenkrát v Tatrách, Vysokejch, samozřejmě, nízký
Petrovické příběhy O petrovické hasičské stříkačce a jak to vlastně bylo O petrovickém modřínu a Liškárně O Prdichvostovi z petrovického Morgrundu O Stříbrňáku u Krásného Lesa Petrovické příběhy
Nevyklánějte se za jízdy z oken. O ulici dál od nové knihovny jsem se od prváku na gymplu fascinovaně zastavoval u vývěsky, visící mezi keři u zadního traktu bufetu Centrum. (U vchodu si nafasoval lístek, na to psali útratu a při odchodu si u kasy ukázal lístek a zaplatil. Nebo taky ne.) „Společnost přátel žehu“,
Euroregion Elbe-Labe (psáno 4. října 2021) A je vtipný, že to čtení dneska pořádal Euroregion Elbe-Labe, pod jehož hlavičkou a Gerbery čerstvým vedením a velením jsme v 90. vyjeli na normálním nákladním člunu s pár šífákama dělat frojndšaft do bývalé NDR. V Ústí jsme naložili sebe a asi osm
Teď jsem si vzpomněl, jak jsem kdysi, ještě než jsem pochopil, že víc jak poezie je to stand-up, párkrát něco recitoval na pódiu a pak jen zíral, co se to děje, jak publikum většinově tleská debilním říkankám, vtípkům jak z estrády a porota boduje jak lidová komise. Ale jednou, jednou v Činoheráku bylo úplný ticho, když
Dětem lásku, světu mír! (PDF pro čtení) Dětem lásku, světu mír! Cestou na základku jsem osm let na zeleným drátěným plotě školky, bílou barvou na červeným plátně četl Proletáři všech zemí, spojte se! – a dobře pět let z těch osmi jsem z toho byl zmatenej a úplně marnej, protože jsem nechápal, jak a kde
Teď jsem si vzpomněl, jak nás v 90. na hranicích mezi Švýcarskem a Francií prohledávali celníci. Předtím nás totiž na dálnici sebrali policajti, protože sjetej černoch, co nás vezl od Curychu, přejel odbočku a místo aby nás vyhodil směrem na Francii, jel dál na Bern, a když jsme se probudili – my jsme totiž z
No… to máš jako tenkrát v devadesátkách. To byly super roky, viď, že byly, no a dneska nějaký debilové vykládaj, že se všechno rozkradlo. Hovno rozkradlo, nasraný sou, že voni už nemůžou dál krást. Za socialismu, za komoušů, no ty vole, přece kdo nekrade šidí rodinu! Sráči. To samý byl kvestor na univerzitě po revoluci,
