Čajovna U vysmátý žáby, Ústí nad Labem, 10. února 2023 Omluvte sníženou kvalitu záznamu, přenosu i přednesu. „Co budete hrát? Nevíme, uvidíme, jaká bude nálada. A co budeš říkat? Nevím přesně, ale moje texty, to
Požadovaný obsah je chráněn heslem. Pokud jej chcete zobrazit, zadejte prosím nejdříve heslo: Heslo:
Pomalá písnička v hospodě nahoře, kapela kouká do strun, chlapi do půllitrů, ženský po sobě. Děti ukradly pár lahví laciného vína a tiše se opíjejí u zdi za kostelem. Zkurvená zima, kdy ani není sníh a láska leží někde v kořenech petrklíčů. Píšeš mi jak ti jede vlak Špinavý jako cesty
Pod stolem mívám různé věci Chuchvalce nití drobky prach Jen jednoho se bojím přeci Že skrčený tam sedí strach K večeru už má velké oči Noc hvězdami je prodrána Ve spánku si mě pootočí A spí se mnou až do rána Pak protáhne se až to lupne Zeptá se jaká byla noc Tvé číslo
Chodíme sami Tiše jako zvíře Napjatí tencí Jak vysoký hvizd Tam pod řasami V pronikavé škvíře Jak ve spletenci Opuštěných hnízd
Strejdo, víš, proč žížala nemá voči? zeptala se malá tlustá holka a dál se soustředěně šťourala v nose. Nesnáším, když mi holky říkají strejdo, pomyslel jsem si. Jednak kurva nejsem jejich strejda, a pak jsem taky slyšel až příliš historek o tom, jak strýček na rodinné oslavě přefiknul šestnáctiletou neteř, ale ono se to
Proč nepřicházíš sama Plochá hruď nese v sobě chlad Horká a vlhká vlčí tlama Ta věčná chuť A věčný hlad
Má milá řekni jak to bude Co bude dál kdy budeš příště Ach moje drahá Životy chudé Postavy mizí z nástupiště
Tohle jídlo je jak socialistickej obývák, ironicky hlesla holka a vytáhla vidličku z univerzální hnědé omáčky, která se z trojzubce táhla jak rozšlápnutý tupě hnědý slimák na asfaltu lesknoucím se letním deštěm. A to jsem si ještě myslela, že hliníkový příbory už jsou dávno zakázaný, když je z toho dementní půlka Severní Ameriky, poznamenala a jazykem
Dneska jsem ve snu prokousl Ti kůži Jenom tak lehce vyholená místa Potom až klesnu a dech se Ti zúží Krev chutná křehce… Ty špinavá a čistá
