Blog

motýli mezi okenicemi dřevo šedivé námrazou letos to přišlo brzy ty pozdě napsala jsem ti dopis ty nalezený okamžiky ztracený roky motýli mezi okenicemi slyšíš je taky rychlé pohyby očí dneska už neusnu

O malých létajících kurvách (Part Two) ve víně pravda ráno mušky v tobě mé hořké příchutě na dece otisk tvojí tužky a zase k sobě beru tě

O malých létajících kurvách (Part One) Nad vším jak pocit kyselý malé mušky visely Padají mi do přistýlky kurvy malé octomilky

někdy se hlava zamotá na kraji okna v pátém patře tohle dělává samota ach smutku skloň se ke mně bratře ach obejmi mi ramena sevři mě pevně neměj strachu studená postel kamenná odletí se mnou v jemném prachu snad na víru mě obrátí ty dobré skutky co se staly a někde dole pod tratí mávám

Vrátíš se ke mně po roce už tady budou cizí děti V misce se kazí ovoce budeme říkat to to letí A pak se střetnou pohledy hned uhnou jako zvíře z cesty Je to tak dávno… proč tedy vidím tě v šatech pro nevěsty Vrátíš se ke mně po roce je příliš pozdě není kudy Kalná

zase až za rok tráva už přestává růst pěšiny rozdupané na hlínu psi koně divočáci dětské boty… ach bože měkce se lepí na těžknoucí boty jdeš lehce jako by ses nechtěl vrátit už je zima na to jít bez čepice ale takhle líp slyšíš ne město s nakloněnými domy ani stromy a padající větve

v hrnci máš guláš zamkni pak kluci ho včera nedojedli večer se o sklo zabil pták tak jsme ho ráno snědli možná jsou někde peříčka hebký jak vítr u moře a slzy rvou se pod víčka běž už dneska spím nahoře

na kraji města černý stíny páchnoucí jako kopretiny na kraji města stíny černý v mihotu křídel u lucerny někdo tu stojí ach můj bože duše se svírá a krev tryská v kaluži stojí nepřemožen mlčí a zírá strašně zblízka jenom si sáhnout cuknout strachem dotknout se přitom zavřít oči cítím tě voníš šedým prachem v kterém