To je pořád nějaké: Město jinak Zažít Město Město sobě Žijte městem… přitom u nás na periferii než se venku ochladí to funguje samo: po sociálních dávkách – pár dávek chlast domácí násilí rušení nočního klidu nehlučná rvačka řev v parku posezení v rohu baráku a veselo a zpěv s harmonikou rádio v okně do tří do rána,
Branný závod na Kvádrberku Branné závody jsem nikdy neměl rád. Ani branné, ani závody. Ani branné učitele. Ale když jsem jako velitel oddílu při Závodu branné zdatnosti zosnoval protestní bojkot (protože kurvadrát "Dětem lásku, světu mír!" přece), netušil jsem, že spolužák, geniální matematik, nadaný ovšem poněkud jednostranně, hodí granátem ne málo, jak jsme byli domluveni, ale jakýmsi nechtěným
Povídala tuhle kamarádka ze školy u vína, ty hele, já vím, že mezi náma na fakultě byly i krávy, ale myslela jsem si, že půjdou dělat sekretářky a bylo mi to jedno. A víš co mi teď povídala holka, chodí dva měsíce do první? Povídá: Mami, mami, já jsem nejhodnější ve třídě, s Aničkou sedíme nejhezčejc!
LEGO - Tlupa vraždících droidů Milé děti. LEGO pro vás vyrobilo hračku. Ale abyste ji nespapaly, je až od 6 let. Kdybyste ji chtěly, ptejte se v krámě na „Tlupu vraždících droidů“. Milá paní prodavačka vám ji prodá a v dětském pokojíčku můžete vraždit na plný pecky. Jestli můžu poprosit, první sejměte Barbie.
„Běžim! Kreju! Běžim! Kreju! Běžim! Kreju!...“ No, do – sakra, co to je, v neděli na louce za divný zvuky? Tak jsem se šel podívat. Tý jo. Čtyři z tanku bez psa pobíhali po louce jak střelený prase a lehali si a zase se zvedali a k tomu hulákali jak ožralej hasič. Co blbnou,
Tak nám před lety postavili horolezeckou stěnu. No proč ne. V Pise mají pizzu a šikmou věž, my máme toto. Trochu je blbý, že je tak divně za rohem a nikdo o ní neví. I když, nikdo... hned v prvních týdnech co ji vztyčili, jsem nahoře uviděl partu žáků protilehlé zvláštní školy. Měl jsem
„Nauč se říkanku a napiš ji: Zítra bude neděle, tatínek se usměje. Ráno bude internet, odpoledne zas výlet.“ Pěkná říkanka, že? Cituji 2. díl Písanky pro 2. ročník základní školy, „Píšeme pro radost“, str. 22. Nakladatelství Nová škola, Brno. Písanku navrhly: Eva Procházková, Zdenka Horáková, Zita Janáčková. Recenzovaly: PaedDr. Eva Janoušková, Doc. PhDr. Eva
Socky ve vlacku Jezdit vlakem do práce, je pro ty, co nepoznali denní jízdy autem a nedělali nikdy sakra dobře placenou manažerskou práci, problém „socky“. Mně je celkem jedno, co si kdo z lidové většiny myslí o mě, ale taky je mi, zvlášť ráno kolem osmé, úplně jedno, co si vůbec myslí. Jenomže ač
By mě zajímalo, ty vole, kdo schvaluje takovýhle věci. Panelák je panelák, s tím nikdo nehne. Ale představ si Karle, že by ses vracel z putyky domů a viděl takovouhle barvu. By sis musel myslet, že tý zelený do piva bylo tentokrát moc, když vidíš cyklámovou. Cyklámovou, Karle, ne cikánovou. Kdejakej pitomec komentuje tyhlety
Povídal mi kdysi známý v hospodě u oběda, jak nás komunisti, přesněji komoušské učitelky ničili a poničily, a jak má poblbané Autority a já jsem zíral, až mi málem vynikající lečo s lilkem vypadlo z pusy, slyšel jsem vlastní slova: ano, průvodčí, učitel, policajt, nádražák, pošťák, úředník – ti všichni v dětských očích cepovaných to nejstupidnější výchovou, byli svatí, extrakt
