To je pořád nějaké: Město jinak Zažít Město Město sobě Žijte městem… přitom u nás na periferii než se venku ochladí to funguje samo: po sociálních dávkách – pár dávek chlast domácí násilí rušení nočního klidu nehlučná rvačka řev v parku posezení v rohu baráku a veselo a zpěv s harmonikou rádio v okně do tří do rána, o
Miluji Tě Kateřino Nevěříš kouzlu Já taky ne Večer pak hladím pod peřinou Bříško Tvé hladké Nevinné Konec 90., letní večer, Kamenická, Děčín, CD Invalidní důchod, láhev Becherovky a snad bývalá studentka, jejíž přítel byl, ach ne, fotbalista. Kde je jí konec. Ale ta říkanka není jen pro tu jednu holku ze Severu. Z Děčína navíc.
Branný závod na Kvádrberku Branné závody jsem nikdy neměl rád. Ani branné, ani závody. Ani branné učitele. Ale když jsem jako velitel oddílu při Závodu branné zdatnosti zosnoval protestní bojkot (protože kurvadrát "Dětem lásku, světu mír!" přece), netušil jsem, že spolužák, geniální matematik, nadaný ovšem poněkud jednostranně, hodí granátem ne málo, jak jsme byli domluveni, ale jakýmsi nechtěným veletočem
Povídala tuhle kamarádka ze školy u vína, ty hele, já vím, že mezi náma na fakultě byly i krávy, ale myslela jsem si, že půjdou dělat sekretářky a bylo mi to jedno. A víš co mi teď povídala holka, chodí dva měsíce do první? Povídá: Mami, mami, já jsem nejhodnější ve třídě, s Aničkou sedíme nejhezčejc! A
LEGO - Tlupa vraždících droidů Milé děti. LEGO pro vás vyrobilo hračku. Ale abyste ji nespapaly, je až od 6 let. Kdybyste ji chtěly, ptejte se v krámě na „Tlupu vraždících droidů“. Milá paní prodavačka vám ji prodá a v dětském pokojíčku můžete vraždit na plný pecky. Jestli můžu poprosit, první sejměte Barbie.
„Běžim! Kreju! Běžim! Kreju! Běžim! Kreju!...“ No, do – sakra, co to je, v neděli na louce za divný zvuky? Tak jsem se šel podívat. Tý jo. Čtyři z tanku bez psa pobíhali po louce jak střelený prase a lehali si a zase se zvedali a k tomu hulákali jak ožralej hasič. Co blbnou, magoři?
Tak nám před lety postavili horolezeckou stěnu. No proč ne. V Pise mají pizzu a šikmou věž, my máme toto. Trochu je blbý, že je tak divně za rohem a nikdo o ní neví. I když, nikdo... hned v prvních týdnech co ji vztyčili, jsem nahoře uviděl partu žáků protilehlé zvláštní školy. Měl jsem sto
„Nauč se říkanku a napiš ji: Zítra bude neděle, tatínek se usměje. Ráno bude internet, odpoledne zas výlet.“ Pěkná říkanka, že? Cituji 2. díl Písanky pro 2. ročník základní školy, „Píšeme pro radost“, str. 22. Nakladatelství Nová škola, Brno. Písanku navrhly: Eva Procházková, Zdenka Horáková, Zita Janáčková. Recenzovaly: PaedDr. Eva Janoušková, Doc. PhDr. Eva Minářová,
Socky ve vlacku Jezdit vlakem do práce, je pro ty, co nepoznali denní jízdy autem a nedělali nikdy sakra dobře placenou manažerskou práci, problém „socky“. Mně je celkem jedno, co si kdo z lidové většiny myslí o mě, ale taky je mi, zvlášť ráno kolem osmé, úplně jedno, co si vůbec myslí. Jenomže ač čeština
By mě zajímalo, ty vole, kdo schvaluje takovýhle věci. Panelák je panelák, s tím nikdo nehne. Ale představ si Karle, že by ses vracel z putyky domů a viděl takovouhle barvu. By sis musel myslet, že tý zelený do piva bylo tentokrát moc, když vidíš cyklámovou. Cyklámovou, Karle, ne cikánovou. Kdejakej pitomec komentuje tyhlety Chobotnice
Phasellus non ante ac dui sagittis volutpat. Curabitur a quam nisl. Nam est elit, congue et quam id, laoreet consequat erat. Aenean porta placerat efficitur. Vestibulum et dictum massa, ac finibus turpis.
