Vladimír Václavek – Svlečená v salóně Svlečena v salóně Kde ve věcech čas dřímá Budeš jak vřeteno Světelné bílé třtiny Nad rudým ohništěm S nohama zkříženýma Naslouchat hlasu zimy Kleknu na kolena Pažemi obemknu ti A ty se usměješ Tenká jak mladé proutí A až se přitisknu Hlavou k tvé kyčli jemné Tvá něha
V roce 1989 padl režim a do našich rukou padla kamera, která tehdy nějak patřila do vybavení Pedagogické fakulty v Ústí nad Labem. A točili jsme. A stejně jako když mě v listopadu kluci ze Žatce, kteří dělali na Letné ochranku na tribuně, pustili nahoru na pódium k řečníkům, kam nepustili štáby zahraničních televizí, dostali jsme se
Father, son Locked as one In this empty room Spine against spine Yours against mine Till the warmth comes through Remember the breakwaters down by the waves I first found my courage Knowing daddy could save I could hold back the tide With my dad by my side Dogs, plows and bows We move
Hle! Mýždi. Sli! Máci? Vědecky podložená metoda relaxační techniky, vhodná nejen pro stresem zatížené a u monitorů zafixované pracovníky. Soustředěně sledujte nejprve celou plochu záběru, poté si vyberte svého oblíbence a sledujte jeho Cestu. Jsme na tom všichni stejně. (Ke konci už je to trochu zrychlené, ale domnívám se, že integrovaná osobnost to zvládne
Sova houká! To, že bydlíte ve městě, neznamená, že byste nemohli zažívat blízká setkání, s lidmi, budiž, ale s přírodou, samou podstatou existence, Darwinem i něčím vyšším třetího druhu, třeba sovou na jedli, která na vás jako sůva z nudlí kouká a přitom – houká!
Mladá dechovka V neděli ráno po osamělé noci, studená sprcha, černý kafe, tvarohové placky a květen a co všechno musím/chci udělat a najednou se z okna line, něco ... jiné. Možná hrajou babičce Jiřince. 2011-05-22
