Devadesátky. Ani pitomý seriál, ani že si nic nepamatuju, protože přece sex drogy rokenrol haha mrk mrk. Tyhle texty jsou z doby, kdy jsem stál na pódiu, strnulý rukama objímal sám sebe a odříkával texty.
„Záhrobně temný a uhrančivý.“ No ty vole, Black Point. Takhle se dělají legendy. A málokdo taky ví, že k tomu všemu fantastickému, vtipnému a chytrému navíc umím zpívat.
Víc je tady, kdybyste to nemohli vydržet: https://modry-petr.cz/invalidni-duchod-koncerty
Utíká za vteřinou
hodina k minutě
jak dýka pod peřinou
hodím –
a minu Tě
(slzy se z rány řinou)
cítím jak ve dřímá pes
bojím se s vyceněnými zuby
a přivřenýma očima pozoruji okolí
Po listí parku se napřahují kroky
plechové bubínky napjaté k prasknutí
A slova pod kůží zaseklá jak broky
závistí hozená do svistu perutí
Do prázdných ulic se rozmachují domy
vlci na nebi beránky seženou
nad trávou kde jsi spala šeptají si stromy
přišel jsem chlapec s dívkou odešel se ženou
K ránu
když lehnou vraní havrani
na řeku, která tiše plyne
jak vlci sběhnou ze strání
a všechno náhle bude jiné
Na podzim jen když se trochu zešeří
chlapci si obléknou těžké boty
A jak jim dívky jenom trochu uvěří
nahými chodidly přeskakují ploty
A mrtvou růži v živé kůži vázanou
hází jim do oken v prapodivném chvění
V neděli dopoledne běží na mši kázanou
v pěstičkách otázku – Bůh je! – anebo není?
