Je to z těch 90. let – stopem se dalo někam dojet, většina řidičů nadšeně říkala: Chavel, churá, topry, revoluse, kupovali nám Burgery, Colu nebo večeře a v Curychu u jezera stála Rote Fabrik. Plni zážitků a čisté radosti z jedné putyky Hells Angels jsme v Jiříkově vidění vtančili dovnitř. Na strojích seděli lidi, druzí postávali, jiní leželi, bylo temně rudomodře a vzduch voněl šmírem a hašišem. Mašiny vypadaly jako děla, já točil laufem a nahrával si to do paměti. Po letech jsem se vrátil, místo bývalé fabriky a squatu je kulturní centrum – ani stopa ironie, to je skvělé. Zvlášť, když potom kamarádi s krásnou Lolomou z Matanit ko Viti pomáhají věšet obrazy, krájet český salám a sešlapávat plechovky od vypitého propašovaného piva.
