O.K. = Oblíbená Kolíbka (Die Diplomarbeit)

Univerzität Ausssig

Diplomarbeit

HLAVA – LED

Diplomant: Petr Mička

Vedoucí práce: Jiří Bartůněk

Datum zadání: květen 1993

Datum odevzdání: březen 1995

HLAVA – LED #1

25. 2. 1995 večer

První přepis záznamu z diktafonu

První kontakt – vražda, obojí zemřelo, led roztál, hlava se rozbila.

Skupenství H2O – led, voda, pára – tři TVÁŘE.

Skupenství hlavy – lebka, mozek, myšlenka (face head).

Led je VLASTNOST vody. Voda se dá uchopit a zlomit, splývá, přizpůsobí se, teče nějakým směrem.

LED uchovává zlomky času, je schopen ZASTAVIT vodu, nic nezastaví vodu, jen led, nebo jaderný výbuch, který vypaří řeku od pramene až po ústí. (n. L.)

Vonnegut Kurt – „Kolíbka“ (led tuhnoucí při +OC) – co všechno by strnulo, co všechno bychom UVIDĚLI až mrtvé – strnulé.

Led neví, že přijde tání.

Já nevím, že přijde smrt.

Hlava jako vrchol, vršek – (horní část) člověka. Jako jedna z mnoha odtržitelných částí (nejen fyzicky) lidského těla, jako ruce, pohlavní orgány, jako cosi samostatně existujícího a majícího svůj význam.

Hlava jako centrální anténa – či spíše centrum, antény jsou „samozřejmě“ ruce, ruce – kontakty, které neexistují bez hlavy, hlava je energie, ale „duše“ je jinde, v oblasti „břicha“, hlava je ten kus ledu, co zaznamenává v okamžicích zamrznutí, vše, co plynulo tou řekou, ve které žijeme.

Hlava ZASTAVUJE okamžiky, a stejně jako led je často neprůhledný, tak i hlava není průzračná zamrzlá „mísa“ myšlenek.

Hlava a led, led a hlava… Proč udělat ledovou hlavu a dát ji na úplně jiný živel, fascinující a hrůzný, který měl v sobě vždy dvě stránky – upálil a zároveň nás ohřál… proč dát ledovou hlavu na plech, konstrukci, zavěsit – na co: lano, řetěz – všechno jsou symboly, nechat hlavu houpat jako kyvadlo u hodin (snad v tom není Buňuel), proč asociovat oběšení… Nebo použít sůl jako popel člověka, který ji vezme „já jsem bůh a pán svých rozhodnutí“ a rozhodí ji, třaskavinu, perunit, benzín.

Ledová hlava – má – je hlava člověka, ztrácím jistotu, že stačí ledový jehlan jako symbol, spíše vzít modelovou hlavu, opracovat, hlava bude plná kamínků, nedovezených ani z Afriky ani z Antarktidy, ale obyčejné kamínky, ne průmyslové – štěrk, valounky – oblázky z řeky, ve které jsem si poprvé tak dlouho máchal nohy, až mne bolely kosti a myslel jsem, že umírám.

V okamžiku setkání hlavy s živlem, sůl – asociace posypaných silnic, slzy – nechtěná, oheň – tuhý líh, nebo červené dřevo (?), nic, možná by stačilo zmrazit slanou obarvenou vodu, hlava se rozpustí, zůstanou kamínky, každý si vezme kamínek vzpomínku na hrob – minulý – současný – budoucí – kamínek jako kaštan do ruky, kámen z pole nebo čínská mramorová koule – je to jedno, chvíle uchopení se promítne do čehokoliv.

Ať jsem, kde jsem, hlava existuje sama o sobě. („člověk se zblázní i když nechce“ – je to divný)

Bude to performance nikoliv happening, budou snad zasahovat síly se kterými počítám…

Do té hlavy nechám zamrazit prostor – lanka – tyče – do šesti směrů, ta hlava bude VISET v prostoru, nejjednodušší by bylo tu hlavu rozstřelit osmatřicítkou, … hlava visí na lankách, bez ohně, bez optické čočky, je pod ní miska, nebo tekoucí potůček, kamínky vypadávají zpět do potůčku – prach jsi a v prach se…, ty lanka hlavu přeříznou – dle zkušeností a úvah z fyziky – spadne – části – do potoka – ten ji OMÝVÁNÍM – hlava ledová z vody, omývána vodou se vrátí ZPĚT, ale k prameni, ze kterého vzešla, se již nikdy nevrátí, „carpe diem“, „panta rhei“…

Hlava jako jedna velká droga, která nám hýbe tělem.

26. 2. 1995 ráno

Hlava padne do potoka – co udělá s životem v potoce – nebude led – zima zabíjet?, JEHLAN nebo HLAVA… vyjádřit ten úzký paprsek vědomí (oči, uši, nos…) získaný koncentrací či drogou… Hlava se obrátí naruby a lebka obalená mozkem – jinou hlavou – vnímání „smyslové koule“ – obalu, tělo – neexistuje, a k tomu pocitu váleče koulivého paprsek vědomí a zostřeného vnímání posouvaný očima jako zaměřovacím zařízením nejen pro zrak, … nebude to z lebky trčící roh, jednorožec je symbol jiného, paprsek vědomí tak těžký, že ho ZVEDÁ celá HLAVA = TĚLO, z geometrie – koule a přímka, … otázka kam má (stabilně)? ten „paprsek“ mířit… nebo pohyblivě… LED + VODA + PÁRA (neviditelná) – existují současně – vždy.

HLAVA – LED #2

19. 3. 1995

Druhý přepis záznamu z diktafonu

HLAVA – jako vrchol člověka, vršek těla – jako jedna z mnoha zvláštních částí lidského těla, která se dá odtrhnout, a nejen fyzicky, která sama za sebe hovoří, existuje, má svůj význam.

Hlava je centrální anténa, i když samozřejmě ruce jsou tím co komunikuje, jedna ruka kontakt, druhá ruka kontakt, nefunguje bez hlavy, hlava vyhodnocuje, je částí energie, i když DUŠI hledáme většinou v oblasti břicha, hlava je moc studená…

Hlava v sobě zaznamenává stejně jako ten led, všechno, co v té vodě plynulo, v té řece, ve které žijeme, v tom čase…

Hlava zastavuje okamžiky a zasouvá je do sebe a stejně jako led je často neprůhledný a nikdy neuvidíme celý rybník zamrzlý najednou, tak hlava má také své úseky, které nedokážeme najít, když náhle chceme. Pak přijde tání a vyplaví nám to kus ledu jako ve Sněhové královně, tento led nezatmí, ale otevře… vyplaví se detaily, které člověk považuje za zapomenuté a doufá, že se vybaví při prožití klinické smrti, jenže bohužel většina z nás po klinické stihne vzápětí biologickou…

Proč hlavu ZAVĚSIT – na co ocelové lanko, řetěz, už jenom moment VISU je asociace oběšence, pasivního konce, blbého obrazu na zdi, řetěz, ocel – všechno jsou symboly krutosti a násilí (ovšem nikoliv v tom nejviditelnějším smyslu – řetěz = zbraň skinheadských pubescentů).

Proč vzít ledovou hlavu, nechat ji houpat jako kyvadlo u hodin, proč tím tak VIDITELNĚ ukázat zakletí času…

Ledová hlava a ostatní živly – OHEŇ, který schizofrenní dobrý sluha zlý pán je považován za protiklad, oheň, který nás upálí nebo ohřeje, proč nedat ledovou hlavu na plech, konstrukci, kamna, a roztát ji – zabít.

Proč ledovou hlavu nechat stát v LEDOVÉM akváriu, kam dát ten oheň…

Použít sůl jako symbolický popel člověka, který ten „já jsem bůh a pán svých rozhodnutí“ (Tankred Dorst – Carlos) vezme do ruky a rozhodí a pomalu tu hlavu zničí.

Oheň nebo sůl, třaskavinu… kontakty, perunit, semtex – něco, benzín.

Hlava, o které mluvím, je hlava člověka… už vůbec si nejsem jist, zda stačí udělat z ledu pravidelný jehlan, jak jsem cítil původně. Chce to hlavu, tvar hlavy, stojan na paruky a nechat ji ztratit tvar – v té hlavě budou zamrazené kamínky, žádné rituální záležitosti cizích krajů, žádný průmyslový štěrk, ale obyčejné oblázky, které neumím sbírat, valounky z řeky, kde mne LEDOVOU VODOU poprvé tak bolely nohy a ruce, že myslel jsem, že umírám.

Sůl – slzy, popel, chemický posyp…

Oheň – pevný podpalovač, tvar ohně – udělat ohňové kruhy jak v osadě a k ohni smí jen strážce ohně, či jak se jmenuje onen vyvolený…

I když kruhy budu muset udělat, protože – říct jasně koho chci a koho nechci, aby viděl moji hlavu, jak se rozpadá…

V okamžiku tání vlivem cizí síly, ale přitom vnitřní vlastní síly…

Zmrazit slanou barevně tónovanou vodu.

Hlava se rozpustí a zůstanou kamínky pro všechny, kdo si vezme vzpomínku, kamínek, který položím na kamennou desku, kamínek stejné síly jako čínská mramorová hongkongská plastiková léčivá koule…

Zlomek štěstí a svobody v kameni sebraném na poli, a pak v těch obrovských dlouhých dobách osamělého smutku připomíná chvíli před tím…

Sídliště na mne střílí okny, ve skříňce pod sklem jsem teď zahlédl plastikovou pětačtyřicítku, těžké být Gándhí v této době.

Při realizaci být přirozený sám sebou a s sebou, už chybí ta (tolerovaná = naivní) odvaha a jistota.

Chybí čas a zároveň je ho příliš.

Ta hlava pracuje sama o sobě.

Už si nemyslíme, že člověk se zblázní, když se CHCE ZBLÁZNIT… a odpočinout.

Najít MÍSTO, kde spí pes, kde udělat performance (happening?), pro věc z ledu…

Zamrazit do hlavy prostor – souřadnice tří rozměrů z ocelových lanek – síť?!

Hlava v prostoru a šest směrů: doleva – doprava, dozadu – ke mně, nahoru – dolů, jako tenkrát: pět cípů rudé hvězdy symbolizuje pět světových stran, do kterých směřují myšlenky svobody a rovnosti, jasně: sever – jih – východ – západ – zoufalství… (hodně stará básnička, 1986 – 1995, no tak devět let).

Nejjednodušší cesta by byla rozstřelit tu ledovou hlavu osmatřicítkou, jak je to ostatně s jinými hlavami…

Tak hlava je v prostoru, žádný oheň, ani čočka – lupa – slunce – teplo, pod hlavou plnou kamínků je miska, která chytá tu svěcenou vodu, ty kamínky, nebo potůček, kamínky a voda z potoka – tají – vrací se.

Hlava pravděpodobně rozříznutá lanky – padne do potoka – omývána vodou – vrací se do potoka, ale už nikdy k prameni odkud pochází…

Hlava jako jedna velká droga, která nám hýbe tělem…

Co způsobí ledová hlava v potoce s vodou +OC – snad nebude zabíjet.

Hlava bude mít oči, nos, ústa, uši, i když to bude třeba jen jehlan.

Vyjádřit ten úzký paprsek vědomí a „kouli vnímání“, moment získaný uměním soustředění či drogou. Kdy hlava je obklopena jinou hlavou, kdy hlava se obrátí naruby, mozek vně lebky vnímá vše, oči – soustředění jak laserový paprsek – vidím paprsek vědomí, který zůstane, i když hlava zmizí.

Poznámky z ledna 1995 – bez opakování v textu již uvedených momentů.

Prohnat si kulku hlavou

nebo prohnat si hlavu kulkou

a koho co kým čím

anebo kým čím koho co.

Led – voda – odteče do písku, zmizí…

Zachytit do nádoby – voda ze všech hlav se spojí v jedno…

Hlava – bude stát na oltáři, stole, židli…

Oheň – přírodní – tvar ohně…

– umělý (plyn, pevný podpalovač, líh, benzín…)

Skleněná hlava – je do ní vidět pod povrchem, a přesto povrchně ukazuje, co v ní máš. Je plná a přesto křehká.

Dvě hlavy na kraji – v nich zamrzlé konce lana, jež drží hlavu uprostřed, při tání – prostřední hlava se vytrhne z krajních…

INSTALACE

– závěs na ocelových lankách trojrozměrně – rozřízne ledovou hlavu při odtávání – kapky a kusy ledu padají a zamrzlý obsah hlavy

– ledová hlava v písku – roztaje neodteče, vsákne se – zmizí, písek sklářský, z nějž se dělávají skleněné hlavy…

– tající ledové hlavy – vodu zachytit do nádoby – po smrti se spojí…

– hlava stojí na oltáři, stole, židli… modla

– z tající hlavy postavené vypadávají kuličky na cvrnkání skáčou pryč po podlaze bytu

– skleněná ledová hlava se po výstřelu roztříští – jedna do střepů kostí, jedna roztaje do kalužinek krve

– dvě hlavy spojené napjatým lanem – po odtání nosného prvku v hlavách se „cosi“ na laně dá do pohybu

– do ledové ojíněné hlavy prstem vyhladit průzor – co vše je uvnitř…

– ledová hlava na plech, konstrukci, pod ní oheň – jaký tvar, jaké dřevo (symboly), pod ní hořák, plyn, benzín, líh

– houpat ledovou hlavu jako kyvadlo hodin či srdce zvonu (Buňuel)

– ledová hlava a sůl jako popel člověka…

– hlava a třaskavina uvnitř

– hlava – symbolicky jako trojboký jehlan s okem na každém boku… (20. 3. 1995 – Brain Wave – zamrazit do hlavy dobytčí oči…)

– zamrazit do tvaru hlavy slanou obarvenou vodu…

– zachytit hlavu do sítě – symbolu jistoty a záchrany a zároveň ulovení (zamrazit do hlavy rybu – symbol)

– hlava taje vlastní silou a silou přírody, taje bez ohně, soli či optické čočky a slunce…

– zavěsit na – lanko, řetěz…

HLAVA

– dá se snadno setnout

– velice snadno se rozpadá

– visí ve vzduchu sama kousek nad tělem

– je plná vzpomínek jako kamenů (kamínků)

– hlava jak skleněná – ledová naznačuje na povrchu – obličeji co v ní je uvnitř – zamrazené – buď navždy nebo na okamžik… (hibernace)

– při tání – smrti těla – led hlavy opouští duše…

Hlava – duše – led – voda (pára)

– hlava je vrchol, vršek člověka

– hlava je centrální anténa (centrum)

– hlava jako DROGA

– hlava naruby – čisté vědomí

– HLAVA – oči, uši, nos, ústa, jazyk…